Co je to anorexie?
Anorexie je nemoc lidí, kteří chtějí být štíhlí i za cenu sebepoškození, zejména adolescentů. Může vyústit smrtí vyhladověním. Kořeny poruchy přijímání potravy sahají často do útlého dětství. V pubertě ovlivňují anorexii bouřlivé fyzické a psychické změny v souvislosti s nastupující funkcí pohlavních žláz v hormonální oblasti a v tvorbě pohlavních buněk. To vyvolává zvláště u dívek zaoblování tělesných partií. Je-li dodržován zdravý životní styl, postava se do asi 20 let znormalizuje. Je třeba si uvědomit, že pokud se hmotnost člověka pohybuje v rozmezí přibližně 10 % nad či pod hodnotou dosažené výšky vzrůstu, od níž odečteme 100 cm, jedná se o normální váhu. To, jak vypadáme, významně ovlivňují také genetické vlohy. Jestliže se v rodu častěji vyskytují předci otylého nebo vyhublého konstitučního typu, projevují se rodové dispozice i u potomků.
Příznaky
Odmítání potravy, jako základní životní potřeby, se vymyká kontrole, končí vychrtlostí, paradoxně spojené s vysokou tělesnou aktivitou a poté metabolickým rozvratem. Při mentální anorexii bývá výrazně snížena sexuální aktivita, u dívek mizí menstruační krvácení, může dojít k celkovému rozvrácení hormonální rovnováhy. Postupně chřadnou všechny tkáně v organismu, atrofují především svaly. Projevuje se i na kvalitě vlasů, nehtů a kůže. Změny v těle ovlivňují složení krve, a to naopak působí na fyzickou a psychickou stránku. Dostavují se depresivní, neurotické a hysterické stavy, anorektici se izolují a demonstrativně popírají život ve své podstatě. Tím jsou ohroženy nezbytné životní funkce organismu jako celku.
Léčba
Léčba mentální anorexie je obtížná, vyžaduje hospitalizaci a zavedení umělé výživy. Následuje dlouholetá léčba spořívající v kontrole přijímání stravy za asistence lékařů specialistů. Je nutné dbát na její prevenci, která spočívá v pravidelném přísunu pestré stravy, v dostatečném pohybu, vytvořením laskavého přístupu sám k sobě. Zakořenění správných stravovacích návyků je třeba vytvářet od útlého dětství. A hlavně – nepodléhat klamavým reklamám, že jen štíhlý člověk je krásný a že hodnota jedince spočívá pouze v jeho vzhledu.
Jídelníček
Strava má být vyvážená. Musí obsahovat dostatek živin (sacharidů, tuků, bílkovin), vitamínů, minerálů a vlákniny. Vhodná strava by měla obsahovat 30 % tuků, z toho 2/3 tuků rostlinného původu, 50–55 % sacharidů a 15–20 % bílkovin. Pokud se aktivně věnujete sportu, ale máte sedavé zaměstnání, je doporučováno 20 % bílkovin z celkového denního příjmu energie. Na rozdíl od racionální stravy si můžete dopřát více energie. Tu lze získat z ořechů a semínek (rostlinné tuky a rostlinné bílkoviny, minerály), ryb, zejména tučných. Kromě rybího tuku, který má na organismus stejně pozitivní vliv jako rostlinné tuky, získáte rovněž kvalitní bílkoviny, některé minerály a vitamíny. Nezapomínejte na hojnou konzumaci ovoce a zeleniny (obsahuje vlákninu, vitamíny a minerály, některé druhy sacharidy, avokádo tuky). Maso je vhodné konzumovat libové. Tučné sice není zakázáno, ale nemělo by tvořit hlavní část stravy (obsahuje velké množství živočišných tuků, jejichž nadbytečná konzumace vede ke zvýšení hladiny celkového cholesterolu v krvi, LDL cholesterolu a ke snížení HDL cholesterolu). Vejce jsou výborným zdrojem bílkovin, tuků, vitamínů i minerálů, vaječný žloutek sice obsahuje velké množství cholesterolu, ale kromě něj i jiné látky, které dle moderního výzkumu brzdí vstřebávání cholesterolu a tím i jeho využití v těle. Koření a bylinky jsou vhodným doplňkem jídelníčku. Snídaně má být vydatná, například pražené ovesné vločky s medem, oříšky a ovocem plus sklenice pomerančového džusu, dva kusy celozrnného pečiva nebo dva krajíce chleba s máslem či Ramou, případně jiným roztíratelným rostlinným tukem, plus sýr typu žervé, pomazánky (například sýrová, vaječná, tvarohová, tuňáková, čočková), uvařené vejce, dušená šunka a zelenina (rajče, okurka, paprika aj.). K dopolední svačině se hodí ovoce. Vstáváte-li ráno brzy a nemáte chuť na snídani, stačí sníst něco malého jako banán nebo müsli tyčinku s ovocem a čaj. Na svačinu kolem 9–10 hod jsou vhodné sendviče nebo bagety s pečeným libovým nebo rybím masem, dresinkem z bílého jogurtu a majonézy nebo ze zakysané smetany a koření a zeleninou (například ledový salát, různé druhy hlávkového salátu, rajče, paprika). Oběd by měla tvořit polévka a hlavní jídlo, příznačným doplňkem jsou kompoty nebo zelenina či zeleninové saláty. Občas si ho lze zpestřit moučníkem a kávou. Po léčbě anorexie je doporučováno sníst ke svačině před sportovním výkonem malé množství jídla jako zdroj energie, potraviny by neměly být nadýmavé (luštěniny) ani by neměly mít vysoký glykemický index, tj. sacharidovou potravinu je vhodné kombinovat s tukem a vlákninou, jelikož snižují glykemický index. Vhodný je například tvaroh s ovocem a jeden kus celozrnného pečiva nebo pečené kuřecí maso s dresinkem ze zakysané smetany a zeleninou (ledový salát, rajčata) v půlce tortilly. Záleží na vaší chuti. Před výkonem je třeba konzumovat malou porci, velká může způsobit trávicí potíže. Po výkonu je vhodná bílkovinová a sacharidová potravina s menším množstvím tuku (bílkoviny přispějí k regeneraci svalů, ale i celého organismu, a sacharidy dodají potřebnou energii). Hodně tuků by v tomto případě brzdilo regeneraci organismu. Mezi vhodná jídla po léčbě anorexie patří libové maso a příloha nebo obilninová kaše s ovocem plus za 2–3 hodiny libové maso se zeleninou a přírodní nepřislazovaná ovocná šťáva. Na druhou večeři si lze dát malou porci lehce stravitelného jídla dle chuti, například zmrzlina s ovocem nebo tvaroh s ovocem. Nezapomínejte na dostatečný pitný režim. Co tělo vyloučilo močí nebo potem, je mu třeba dodat, a to formou stolní vody bez příchuti, občas minerální vody bez příchuti, pramenité vody, pitné vody, neslazených ovocných čajů, slabých neslazených bílých, zelených, černých či ruských čajů.
Návod na zvládnutí anorexie
Léčba mentální anorexie bez psychoterapie není možná. Nezbytnou podmínkou je kvalitní terapeutický vztah, pracující s motivací pacienta. Navázat ho je ale často největší překážkou, zvláště u dívek, které jsou k léčbě donuceny okolím a samy stále zůstávají bez potřebného náhledu a motivace.
V průběhu terapie je proto třeba nemocnou dívku neustále motivovat, stavět před ni přiměřené dílčí cíle, pohybovat se na věcné, dívce srozumitelné rovině, na níž se pracuje s aktuálními problémy a pocity. Důležité je poskytovat ji přiměřenou zpětnou vazbu a citlivě pracovat i s takzvanými neúspěchy (využít jejich informační hodnotu, ozřejmit některé strategie anorektičky apod.). Příznakům anorexie pak nelze v dlouhodobé perspektivě odpírat logiku každodenního života, v němž měly a často stále ještě mají svoji adaptivní funkci. Opomíjet nelze ani otázku sekundárních zisků. Dívce je třeba průběžně poskytovat přiměřenou podporu. Spíše než pochopení jejího trápení (což může posilovat nepřiměřenou vazbu na terapeuta) je žádoucí porozumění jejím problémům a respekt k její osobě a autonomii. Terapeut by proto měl být trpělivý a informovaný. Neměl by se nechat zahnat do pasti náznaků, příslibů a nic neříkajících klišé. V této souvislosti přirozeně vyvstává otázka aspirací terapeuta. Jeho aspirace (bývá to především snaha vyhnout se konfliktu s nemocnou a některým „nudným“ problémům – například monitorování jídelního chování a tendence potvrdit si svoji teorii o problému) jsou často tou nejvýznamnější podmínkou úspěšné léčby. Proto je tak důležitý terapeutův koncept poruchy, který by neměl být založen na hypotézách o jejich obecných příčinách. Měl by naopak obsahovat jasné cíle, respekt ke zkušenosti a životnímu kontextu nemocné. Jinak hrozí nebezpečí, že si dívka, její rodina i terapeut nakonec jen potvrdí svůj negativní koncept.
Jak už bylo mnohokrát uvedeno, celá léčba často ztroskotává na nezájmu pacienta léčit se a jediný, kdo má snahu, je rodina. Ta sama o sobě může být velkým motivačním faktorem. Anorektičky často trpí výčitkami svědomí vůči svým blízkým, cítí, kolik starostí rodině přináší jejich stav, ale zároveň není v jejich moci s tím něco udělat. Negativní myšlenky jim nedovolí vzdát se hubnutí, postavy, jíž sebekontrolou docílily. Aby se rodina mohla stát silným motivačním faktorem, je třeba, aby lékař rodině poskytl dostatek informací o nemoci, podpořil je a zbavil pocitů viny a bezmoci. Dívka, která se vrací z hospitalizace, nesmí upadnout do stejného rodinného stereotypu, v jakém anorexie mohla vypuknout. Stejně jako ona musí i rodina udělat kus práce na sobě i vztazích v rodině. Rodinná terapie a účast ve svépomocných skupinách mohou jen přispět k celkovému uzdravení a hlavně zabránit relapsu, jenž u poruch příjmu potravy hrozí.
Anorexie – fotky
Zde můžete vidět projevy anorexie.
Anorexie – video
Zde jsou videa na téma anorexie.
Autor: © svevi
Foto: © Georges Gasne