Jak poznat pásový opar
Onemocnění začíná obvykle jen malou skupinkou puchýřků na několika místech pásu, který bude postižen, když se nezačne včas s léčbou. V rozvinutém stadiu nemoci její rozpoznání nečiní obtíže, protože puchýřků se zánětlivým lemem, které se slévají do větších puchýřů, přibývá asi týden, pak poschnou, utvoří se strupy, které se během dalších dvou až tří týdnů odloučí. Pro nemocného je ale nejdůležitější, aby k lékaři přišel už na začátku výsevu: Čím dříve se podají účinné léky proti této nemoci, tím je efekt léčby výraznější.
Příznaky
Pocítíte svědění, trnutí nebo bolest na místě, kde se pak objeví lehké zarudnutí a vytvoří se skupinka puchýřků. Ty obvykle brzy prasknou, místo mokvá. Tkáňový mok zaschne do stroupku, do kterého se může přimísit i troška krve. Časem se stroupek odloupne a kůže pod ním je zhojená. Pásový opar postihne obvykle nesrovnatelně větší plochu, je doprovázen bolestí, která může i po zhojení přetrvávat, a celkově se cítíte jako při těžké chřipce, mohou být i teploty. Pásový opar je vždy jen na jedné polovině těla. Nejčastějším místem pásového oparu jsou oblasti kůže na hrudníku o šířce odpovídající vzdálenosti mezi žebry a v délce od páteře po střed hrudní kosti. Dalším místem, které bývá často postiženo, je polovina čela a okolí.
Odkaz na foto
Zde můžete vidět fotografie zachycující pásový opar.
Léčba
Léky (aciclovir, valaciclovir) lze podat v tabletách. Za normálních okolností se totiž vstřebá jen 20 % účinné látky podané v tabletě acicloviru a asi 50 % z tablety valacicloviru. Pouhé místní léčení postižené kůže by k zastavení choroby nevedlo. Přesto je nutné a pro nemocného ulevující ošetření kůže například zinkovým olejem nebo tekutým pudrem, mnohdy i potření methylenovou modří. Používáme takové prostředky, které místo výsevu spíše vysušují a zabraňují druhotné infekci. Promazávání a zvláčňování kůže přijde na řadu až po zaschnutí nebo odloučení stroupků a strupů.
Názvy léků k léčbě pásového oparu:
- Zovirax (účinná látka aciclovir)
- Herpesin (účinná látka aciclovir)
- Valtrex (účinná látka valaciclovir)
Pásový opar na zádech
V mezidobí po vyléčení neštovic do prvních projevů pásového oparu žije vir v nervových buňkách vedle míchy a čeká na svoji aktivaci, jakmile dojde k narušení imunity lidského organismu. Pásový opar je shlukem puchýřků, které se objevují na velkém prostoru také na zádech. Vyrážka citelně bolí.
Pásový opar na genitáliích
Virus vyvolávající pásový opar patří do skupiny takzvaných herpetických virů. Jeho blízcí příbuzní vyvolávají známé opary na ústech nebo genitáliích. Genitálie napadá vir Herpes simplex 2 projevující se nepříjemnými puchýřky v oblasti konečníku a přirození. K nákaze dochází převážně při souloži, a to přenesením viru z úst do intimních partií a naopak. U žen může navíc toto onemocnění zasáhnout také močový měchýř, u mužů zevní pohlavní orgány. Pokud tedy máte opary na pohlaví, raději se sexem počkejte, dokud se infikované partie zcela nezhojí, popřípadě použijte kondom.
Genitálními opary trpí více ženy. Důvodem je především to, že ženské přirození je vlhčí a teplejší než mužské, virus tak má u žen vhodnější podmínky pro rozvoj choroby. Zmiňovaný pohlavně přenosný neduh, s inkubační dobou dva až pět dnů, znepříjemňuje močení, narušuje sexuální život, zvyšuje riziko nákazy HIV. Nebezpečný je ale především v období těhotenství. Existuje zde totiž velká možnost nakažení a poškození plodu, při porodu se pak infekce může dostat z matky na novorozeně. Lékaři však v tomto případě zpravidla volí císařský řez, aby nebezpečí předešli. Co se týká způsobů léčby, využívá se obkladů, sedacích koupelí i mastí/léků s protivirovými účinky. Dalším řešením je laser, který může doporučit gynekolog či kožní lékař. Herpes genitalis nelze trvale vyléčit. Periodicky se navrací v závislosti na spouštěcích faktorech.
Vnitřní pásový opar
Vnitřní pásový opar je neuralgie, která je charakteristická silnou bolestivostí a výrazně ztrpčuje život nemocného. Pokud jedinec trpí vnitřním pásovým oparem, neměl by v žádném případě chodit na přímé slunce.
Projevy
Pacienti si stěžují na úporné bolesti, které přirovnávají k pocitu zasažení elektrickým proudem. Doprovodnými projevy nemoci jsou bolesti hlavy, únava, zimnice a horečka. Inkubační doba oparu je sedm až čtrnáct dní.
Léčba
Léčba choroby musí být zahájena co nejdříve a také v těchto případech je velice obtížná. K vnitřnímu použití jsou doporučovány antioxidanty, vitamin C a flavonoidy. Silné protivirové účinky v sobě má i třezalka, která má v procesu uzdravování nezastupitelné místo. Urychlujícími účinky hojení disponují aminokyselina lyzin a minerál selen. Důležitý je i vitamin B12 a C. Pro zklidnění a zmírnění bolestí se na postižené místo přikládají chladné vlhké obklady či balíčky s ledem a antivirotika.
Následky neléčení
Pásový opar není radno podceňovat. Kromě svého obvyklého, sice obtěžujícího, ale nekomplikovaného průběhu může být i značně nebezpečný. Hrozí trvalým poškozením nervu. Okamžitou lékařskou pomoc by měli vyhledat ti, u kterých se vnitřní opar vyskytne v oblasti obličeje. Zde hrozí trvalá obrna obličejových nervů nebo vzácně i rozvoj virové encefalitidy. I přes veškerou léčbu může někdy bolest přetrvávat dlouho (i několik let!) po vymizení vyrážky. Tato postherpetická neuralgie patří mezi komplikace pásového oparu. Bolest přechází do chronicity a významně ztrpčuje život nemocného. Mohou se k ní přidat i psychické problémy a stres. Na léčbě by se proto měl kromě odborného lékaře podílet také psycholog.
Nakažlivost pásového oparu
Puchýřky, které při pásovém oparu na kůži vznikají, obsahují virové částice, a proto mohou být infekční. Infekčnost lézí pásového oparu je však mnohem menší než u planých neštovic. Z tohoto důvodu se žádná protiepidemická opatření nepřijímají.
Od osoby s planými neštovicemi může jiná vnímavá osoba dostat plané neštovice. Od osoby s pásovým oparem může vzácně jiná vnímavá osoba rovněž dostat plané neštovice. Pásový opar je projevem opětovné reaktivace viru, který už máte v těle jako pozůstatek dřívějších planých neštovic. K reaktivaci dochází v důsledku různých vnějších i vnitřních vlivů (zátěž, stres, jiné onemocnění a podobně).
Přenos
Nakažlivost pásového oparu pro vnímavé osoby je mnohem nižší než u planých neštovic. V literatuře se uvádí možnost přenosu infekce při přímém kontaktu s obsahem puchýřků. Pásový opar tedy od nikoho nechytíte, jde o vaši vlastní dřívější infekci.
Inkubační doba pásového oparu
Nemocný je nakažlivý 1–2 dny před objevením se prvních puchýřků a až 5 dnů poté. Inkubační doba je 2–3 týdny.
Pásový opar u dětí
Pásový opar u dětí je velmi vzácný. Pokud se skutečně jedná o pásový opar, je pravděpodobné, že došlo k reaktivaci viru, který dítě získalo dříve, aniž by tehdy došlo ke zjevnému onemocnění planými neštovicemi (plané neštovice se projeví jen u části nakažených).
K reaktivaci viru, a tedy pásovému oparu, dochází v důsledku oslabení imunity (ve stáří, nebo – v případě dítěte a mladších osob – v důsledku nějakého jiného onemocnění).
Plané neštovice se jako důsledek reaktivace viru mohou objevit jen u osob s úplným selháním imunity (například po léčbě cytostatiky, po transplantaci, u HIV pozitivních a tak dále).
Napadenými infekcí pasového oparu jsou nejčastěji starší lidé od věku 50 let výše. Od nich se výjimečně mohou nakazit děti, u kterých se vir projeví planými neštovicemi.
Pásový opar v těhotenství
Pokud těhotná žena v dětství neštovice prodělala, neměla by znovu onemocnět.
V případě onemocnění v rané fázi těhotenství se udává výskyt vrozených vývojových vad u plodu asi ve 2 %. Kolem porodu pak může dojít ke generalizované infekci u novorozence planými neštovicemi.
Pokud si těhotná žena není jistá, že prodělala plané neštovice, či proti nim nebyla očkovaná, ani nezná výsledek vyšetření hladiny specifických protilátek proti planým neštovicím ve své krvi, pak by měla v případě kontaktu s onemocněním planými neštovicemi vyhledat svého gynekologa, respektive porodníka, a postupovat v souladu s jejich doporučením (podle jejich zvážení závažnosti situace).
V případě kontaktu s pásovým oparem je přenos méně pravděpodobný a riziko pro neimunní těhotnou ženu je mnohonásobně menší. Obecně se těhotným ženám doporučuje se čerstvému pásovému oparu raději vyhnout, nicméně náhodný kontakt není nijak zvlášť nebezpečný.
Autor: © svevi
Foto: © Linderen