Mykoplazmový zápal plic

Napsala Mgr. Světluše Vinšová

Naposledy upraveno

Hlavní stránkaNemoci

Mykoplazmový zápal plic je nejčastější plicní infekcí u dětí a mladých dospělých od 5 do 35 let, v jiných věkových kategoriích se onemocnění objevuje zřídka. Může se vyskytnout epidemie tohoto onemocnění, které se však díky 10–14denní inkubační době šíří pomalu. Často postihuje rodinné příslušníky nebo uzavřené populace ve školách a v armádě.


Obsah článku

Co je to mycoplasma pneumoniae

Mycoplasma pneumoniae je akutní zánět plic infekčního původu, jehož vyvolavatelem je Mycoplasma pneumoniae, jednobuněčný mikrob, který nevytváří buněčnou stěnu. Mikrob Mycoplasma pneumoniae se přichycuje k buňkám řasinkové sliznice dýchacích cest a ničí je.

Epidemiologie

Mikroskopicky je přítomna intersticiální pneumonie (zánět vmezeřené plicní tkáně), bronchitida (zánět průdušek) a bronchiolitida (zánět takzvaných respiračních bronchiolů neboli průdušinek – malých dýchacích cest uložených na konci dýchacího stromu těsně před vyústěním v plicní sklípky). Tkáň v okolí průdušek i samotný průsvit dýchacích cest jsou zaplaveny patologickými buňkami zánětlivého původu.

Příznaky a projevy

Počáteční příznaky se podobají chřipce s nevolností, bolestmi v krku a suchým kašlem. S pokračováním onemocnění roste závažnost příznaků: mohou být záchvaty kašle s vykašláváním hlenovitého nebo i hnisavého sputa nebo sputa se žilkami krve. Na rozdíl od typického zápalu plic se příznaky zhoršují postupně. Fyzikální vyšetření poslechem plic je často v mezích normy, což kontrastuje s výraznými obtížemi pacienta i změnami na rentgenovém snímku plic. Akutní příznaky přetrvávají obvykle 1 až 2 týdny. Následuje postupné uzdravování, mnozí pacienti však mají nadále celkové příznaky s únavou a nevolností, přetrvávající několik týdnů. Mykoplazmová pneumonie mívá ve většině případů mírný průběh a spontánně ustupuje, méně často se rozvíjí těžký zápal plic vyvolávající někdy až dechovou nedostatečnost (s poklesem tlaku kyslíku v tepenné krvi). U některých pacientů se v rámci mykoplazmové infekce objevují příznaky postižení jiných tělních systémů a orgánů: chudokrevnost, trombembolická nemoc, záněty kloubů, zánět mozku a mozkových blan, postižení periferních nervů, kožní vyrážka a zánět ušního bubínku.

Přenos

Tato nemoc se přenáší kapénkovou infekcí. Může se vyskytnout epidemie onemocnění, které se však díky 10–14denní inkubační době šíří pomalu. Často postihuje rodinné příslušníky nebo uzavřené populace ve školách a v armádě.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Léčba

Mykoplazmata nemají buněčnou stěnu, a proto nereagují na řadu běžných antibiotik. Přednostně se k léčbě užívá erytromycin, u dospělých je možné použít také tetracyklin. Léčbu zahajujeme ihned při podezření na onemocnění a nečekáme na mikrobiologické potvrzení choroby. Antibiotika podáváme po dobu 3 týdnů. Léčba urychluje ústup obtíží a zlepšuje rentgenový nález. Pacienti však ještě nadále po dobu několika týdnů zůstávají nosičem mikroba, který vymizí z dýchacích cest později. Prognóza mykoplazmové pneumonie je ve většině případů příznivá, s léčbou (ale i bez léčby) se uzdraví téměř všichni pacienti.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Hodnoty v séru (IgG, IgA, IgM)

Mykoplazmovou infekci je možné prokázat mikrobiologickým vyšetřením – kultivací sputa nebo výtěru z krku na živné půdě (vyšetření trvá 7 až 10 dní), popřípadě mikroskopickým vyšetřením sputa. V praxi nejdůležitější pro časnou diagnózu je kromě příznaků a fyzikálního nálezu rentgenové vyšetření plic, kde nalézáme skvrnité zastínění v dolních plicních lalocích. Diagnózu mykoplazmové infekce potvrdí takzvané sérologické vyšetření, prokazující protilátky proti mikrobu v krevním séru, prováděné nejlépe za 2 až 4 týdny po začátku onemocnění.

IgM protilátky – jsou detekovatelné v krvi 10. až 14. den od začátku infekce, jejich pozitivita (IP > 1,1), zejména bez současné pozitivity IgA a/nebo IgG protilátek, je často považována za obraz primoinfekce. U dospělých může přetrvávat opakovaná dlouhodobá IgM pozitivita u rodově i druhově specifických testů, nejčastěji se současnou pozitivitou IgA a IgG protilátek.

Protilátky IgA – se vytvářejí později, mohou vymizet během několika měsíců a lze je v souvislosti s klinikou použít jako ukazatel aktivní infekce. U některých jedinců zůstávají dlouhodobě pozitivní, i když nejde o aktivní infekci či reinfekci.

Protilátky IgG – samotná přítomnost IgG protilátek bez známek onemocnění je považována za sérologický obraz prodělané infekce. Za známky infekce lze považovat buď čtyřnásobný vzestup protilátek IgG po 3 týdnech ve druhém odběru od začátku infekce anebo v samostatném odběru vysoký index pozitivity IgG protilátek (IP > 3,8).

Autor: © svevi
Foto:
© Sampl

přidejte sem svůj příběh

Odeslání příběhu je možné pouze v plné verzi těchto stránek, do které se dostanete klikem na tento odkaz: Plná verze.

příběhy k článku
K článku zatím nebyl napsán žádný příběh.

Nemoci očí
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
Kandidóza
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>

Zajímavé články