Porodní bolesti
Během porodu jdou bolest i radost ruku v ruce. Porodní bolesti jsou bolesti matky během porodu a pocházejí ze stahů dělohy. Bolest má během porodního procesu svou úlohu, není destruktivní, napomáhá bondingu, tedy vazbě matky s dítětem po porodu. Díky porodní bolesti se v těle tvoří endorfiny, které nakonec přináší pozitivní vjem z porodního procesu. Porodní bolest pomáhá ženám zrát, a to tím, že donutí ženu na chvíli se zastavit v běhu života a věnovat svou mysl plně zrození dítěte. To je důležité v každé společnosti, v přecivilizované pak obzvláště.
Jak probíhá porod
Porod probíhá v jednotlivých porodních dobách:
První doba porodní: otevírací
První doba porodní je fáze porodu, při níž dochází za pomoci děložních stahů k otevírání a zkracování děložního hrdla až do úplného zániku a vytvoření souvislého porodního kanálu. Je započata hormonem oxytocinem. Doba mezi stahy se postupně zkracuje a délka stahů prodlužuje, přesné časové parametry jsou však u každé ženy jiné. První doba porodní trvá zhruba 10–12 hodin u prvorodičky a 6–8 hodin u vícerodičky. V průběhu první doby porodní může dojít k prasknutí vaku blan a odtoku plodové vody. Nejpozději k tomu dojde během druhé doby porodní, častěji však bývá před jejím započetím porodníkem vak blan protržen.
Druhá doba porodní: vypuzovací
Druhá doba porodní je dobou vypuzování dítěte z dělohy. Žena cítí děložní stahy a silné nucení na tlačení. Před začátkem tlačení by měla být zašlá děložní branka (zbytek děložního hrdla), jinak hrozí poranění matky i dítěte, a měla by být dorotovaná hlavička, aby dítě vycházelo čelem k matčině hrázi. Rotování hlavičky probíhá mezi 1. a 2. dobou porodní a trvá déle, je-li dítě v takzvaném zádovém postavení (v děloze má zádíčka směrem k zádům matky). Je-li dítě v poloze záhlavím, dochází nejdříve k porodu hlavičky, poté ramínek a zbytku tělíčka, je-li dítě v poloze koncem pánevním, vychází nejdříve zadeček a nožičky. Dítě v poloze příčné nelze spontánně porodit, a tak dochází k operativnímu ukončení porodu (zpravidla plánovaný císařský řez). Stejný postup bývá volen i u dítěte větší hmotnosti v poloze koncem pánevním. Trvá-li druhá doba porodní déle než dvě hodiny nebo hrozí-li kyslíkový nedostatek dítěte, přistupuje porodník k použití kleští či vacuumextractoru, případně se provede akutní císařský řez.
Třetí doba porodní: porod placenty
Placenta se odloučí a vyjde během několika minut až několika hodin po porodu dítěte. Nevyjde-li, musí být odstraněna chirurgicky pod narkózou.
Přirozený porod
Přirozený porod je porod, který se rozbíhá a probíhá samovolně a probíhá bez vnějších zásahů. Žena podle svých instinktů sama určuje jeho průběh. Základní princip této filozofie vychází ze schopnosti matky porodit své dítě sama, bez nutnosti direktivního vedení a medikace. Ženské tělo v sobě skrývá dostatek sil a energie k tomu, aby samo porodilo zdravé dítě. Má-li však žena porodit sama bez lékařské pomoci, je naprosto nezbytné respektovat takzvané přirozené porodní mechanismy. Je třeba důvěřovat ve vrozené schopnosti matky i dítěte a nalézt rovnováhu mezi soukromím a podporou. Přirozený porod bývá narušen, nejsou-li respektovány základní potřeby rodící ženy: nerušený klid, teplo, intimita a pocit bezpečí. Prožívá-li žena svůj porod v příjemné a uvolněné atmosféře, vyprodukuje její tělo dostatečné množství hormonů potřebných pro spontánní porodní činnost. Aby mohly být vyprodukovány přirozenou cestou, musí během porodu pracovat naplno příslušné části ženina mozku. Porod řídí podkorová centra mozku, zatímco mozková kůra se dostává do stavu jakéhosi útlumu vůči okolnímu prostředí a rodící žena se ocitá v posunutém stavu vědomí (v transu). Jestliže ji z tohoto stavu vyrušíme, přirozený porod se zasekne a ke slovu pak musí přijít lékařská technika a medikace – děťátku musí být pomoženo na svět umělými vnějšími technikami. Přirozený, aktivní porod volí ženy, které si věří a které strach z bolesti dokážou překonat. Obecně mívají aktivní přístup k péči o své vlastní zdraví a odmítají roli oddaných a odevzdaných pacientek. Mívají výhrady k běžnému porodnictví, které s nimi i s jejich partnery jedná značně autoritářsky a rutinně. Tyto ženy vycházejí z přesvědčení, že průběh nekomplikovaného porodu mohou do značné míry ovlivnit ony samy. Svůj porod vnímají jako propojení náročné fyzické práce s hlubokým psychickým prožitkem, chtějí si jej plně prožít. Za svůj porod se cítí zodpovědné.
Porod koncem pánevním
Porod koncem pánevním je stav, kdy plod „sedí“ v břiše, tudíž při porodu vyjde (nebo by vyšel) ven nejprve zadeček (90 %) nebo nožičky (10 %) a pak vše ostatní. Výskyt této polohy plodu je 4%. Při porodu koncem pánevním je obvod od 24 do 32 cm (podle toho, zda vede nožička, hýždě nebo hýždě s nožičkami). Průchod cestami razí měkké hýždě nebo nožičky a nejobjemnější a nejtvrdší část plodu jde jako poslední. Polohy koncem pánevním jsou v principu poroditelné ze stejných podmínek jako porod hlavičkou s rozdílem, že u konce pánevního nastávají změny až v dynamice porodu a následky jsou mnohem dramatičtější než u polohy záhlavím.
Porod císařským řezem
Císařský řez je porodnická operace, během které je novorozenec vybaven z děložní dutiny cestou chirurgicky otevřené břišní stěny. V roce 2004 bylo císařským řezem porozeno zhruba 16 % novorozenců. Indikací k císařskému řezu je celá řada. Obecně se rozlišují na plánované a neplánované, i u neplánovaných indikací je nutný souhlas rodičky. Samo přání rodičky vést porod císařským řezem by nemělo být důvodem, třebaže v zahraničí je i toto běžné; například v USA, kde jsou císařské řezy nejčastější, tak rodí zhruba 25 % žen, obvykle na vlastní žádost, aby se vyhnuly porodním bolestem. České zdravotnictví toto neuznává (mimo jiné i proto, že porod císařským řezem je pro ženu šestkrát rizikovější než porod přirozený) a důvodem k provedení císařského řezu jsou pouze zdravotní indikace.
Porod do vody
Dnes již má každá rodička právo rozhodnout se předem, kde a jakým způsobem chce rodit. Pokud to možnosti porodnice dovolují, mají dostatečné vybavení a speciálně vyškolené porodníky, je možné se rozhodnout i pro přirozený porod do vody. Nesmí se však jednat o předčasný nebo komplikovaný porod a budoucí rodiče musí předem podepsat souhlas s porodem i seznam možných rizik. Mezi možná rizika patří například i zvýšené riziko bakteriální infekce, neboť při porodu odchází do vody, ve které rodička leží, krev, stolice a moč a zajištění filtrace je nejen finančně náročné, ale také komplikované. Narození miminka do vody však zatím u nás není příliš běžné. Přitom je tento způsob porodu považován za jeden z nejšetrnějších pro matku i pro dítě. Teplá voda uvolňuje svalstvo a díky tomu tlumí bolest a také stimuluje produkci hormonu oxytocinu, který při porodu vyvolává děložní stahy a po porodu se nezastupitelně podílí na nástupu laktace a také hraje důležitou roli při rozvoji rané vazby mezi matkou a jejím dítětem. Výhody, které porod do vody přináší matce, jako rychlejší průběh porodu a menší míra zásahů do porodu, jsou výhodou i pro novorozence. Pro miminko je tento způsob porodu ohleduplnější i díky tomu, že poté, co se devět měsíců vyvíjelo a rostlo ve vodním prostředí, se přirozeně přesune z jedné „vodní lázně“ do druhé. Jeho adaptace na život mimo dělohu je tedy pozvolnější a snazší. Rodit do vody může žena s fyziologickým těhotenstvím a za předpokladu, že nemá žádné zdravotní problémy a ukončila 37. týden těhotenství. Miminko je vybaveno reflexem, díky němuž se nadechne až při vynoření nad vodní hladinu (do té doby je zásobeno kyslíkem skrz pupeční šňůru).
Průběh porodu na videu
Autor: © svevi
Foto: © BruceBlause