Absces
Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.
Rizikové faktory a prevence
Absces vzniká jako odpověď na infekční proces probíhající v těle, proto hlavní obranou před jeho rozvinutím a předcházením jeho vzniku je udržování organismu ve zdravé kondici dodržováním zásad zdravého životního stylu. Dostatek kvalitní stravy bohaté na vitamíny a minerály, dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresu, omezení alkoholu, nekouření, dostatek spánku. V případě, že již dojde k infekci organismu, je potřeba ji důkladně a důsledně léčit – to znamená příslušnými antibiotiky (v případě, že se jedná o bakteriální infekci) a po dostatečně dlouhou dobu. Pokud dojde k poranění, je nezbytné jej dokonale prohlédnout, vyčistit a posléze také dbát na průběh hojení, to znamená přikládat čisté, nejlépe sterilní krytí rány, udržovat ránu čistou a poraněné místo nezatěžovat činností, aby se hojení nekomplikovalo.
Příčiny a symptomy
Příčiny a symptomy píštěle se liší v závislosti na umístění. Anální a rektální píštěle jsou obvykle způsobeny abscesy. Symptomy zahrnují konstantní pulzující bolest a otok v oblasti konečníku. Může dojít i k výtoku hnisu. Někteří jedinci trpí i horečkou, která je způsobena infekcí.
Vaginální píštěle jsou způsobeny infekcí a traumatem tkání v průběhu porodu. Tyto píštěle se dají snadno zjistit, protože žena nepříjemně zapáchá a uniká jí moč nebo stolice přes pochvu. Zřídka se tyto píštěle mohou vyvinout jako komplikace hysterektomie.
Léčba píštěle
Anální a rektální píštěle způsobují výtok hnisu. Jedincům s těmito píštělemi jsou podávána antibiotika, která zabraňují opakovanému abscesu. Pokud nedojde k léčbě píštěle, je na řadě chirurgický zákrok.
Léčba střevní píštěle zahrnuje snížení zánětu ve střevech, aby bylo možno provést operaci. Léčba je přizpůsobena stupni závažnosti.
Co je to píštěl
Píštěl může vzniknout v kterékoli části těla, ale nejčastěji se vyskytuje v trávicím traktu. Může se také vytvořit mezi cévami a v močovém, reprodukčním a lymfatickém systému. Píštěl se může objevit v kterémkoli věku, nebo může být již od narození, tedy vrozená. Některé druhy píštěle jsou život ohrožující, jiné způsobují nepohodlí. Diabetici, osoby s oslabeným imunitním systémem a jedinci s určitými onemocněními zažívacího ústrojí mají vyšší riziko vzniku píštěle.
Píštěle močového a pohlavního ústrojí
Nejběžnějším typem píštěle je vezikovaginální píštěl. Tato píštěl způsobuje únik moči z pochvy a vede často až k močovému měchýři. Zároveň může spojit vagínu s tlustým střevem, takže dochází k výtoku výkalů. Tyto druhy píštěle se nejčastěji vyskytují v chudých rozvojových zemích.
Píštěle oběhové soustavy
Arteriovenózní píštěle se vyskytují mezi tepnami a žilami v kterékoli části těla. Tento typ píštěle se liší velikostí, délkou a frekvencí. Spojení píštěle mezi tepnami a žilami způsobuje změny krevního tlaku, které vedou k abnormálnímu vývoji stěn v tepnách a abnormálnímu toku krve. Arteriovenózní píštěle, které jsou přítomny při narození, jsou někdy způsobeny arteriovenózní malformací.
Rektoanální píštěl
Rektoanální píštěl (fistula) představuje obvykle vleklé (chronické) onemocnění v oblasti konečníku, respektive řiti (konečník – rektum, řiť – anus). Kompletní píštěle jsou trubicové útvary zakončené dvěma ústími: vnitřní ústí je uvnitř řiti, respektive konečníku, nejčastěji v místě jejich vzájemného přechodu (rektoanální junkce), zevní ústí píštěle je na kůži kolem konečníku. Nekompletní píštěle mají pouze jedno ústí. Podle umístění a vztahu ke svěračům se rozlišují píštěle podslizniční, podkožní, a dále píštěle v oblasti svěračů (vně, uvnitř nebo mezi svěrači).
Příčiny rektoanálního píštěle
Píštěle obvykle vznikají druhotně jako následek rektoanálního abscesu, méně často vznikají primárně bez předchozího abscesu. Sklon k vytváření „kolemkonečníkových“ píštělí mají osoby postižené takzvanými nespecifickými střevními záněty (Crohnovou chorobou, idiopatickou proktokolitidou), vzácněji se onemocnění objeví po poraněních a při nádorech.
Příznaky rektoanálního píštěle
Píštěle obtěžují svého nositele trvalým nebo občasným výtokem – vylučováním hnisu, nebo dokonce odchodem stolice v místě kožního ústí. Vylučování obsahu píštěle na vnitřním ústí probíhá bezpříznakově. Obsah vytékající ze zevního ústí píštěle dráždí kůži, takže vzniká ekzém. Uzavření píštěle vede ke hromadění hnisu a vytvoření abscesu (to je ohraničeného ložiska hnisu), který se projeví bolestí a teplotou.
Při fyzikálním vyšetření je možné vidět jeden nebo více otvorů v kůži (kožních ústí), pohmatem prokážeme někdy „zatvrdlinu“, takzvaný infiltrát, způsobený přítomností zánětlivé tkáně. Diagnózu upřesní vyšetření sondou, nástřik píštěle barvivem, rentgenové vyšetření s podáním kontrastní látky do píštěle (takzvaná fistulografie), zřídka je nutné vyšetření ultrazvukem či počítačovou tomografií. Vnitřní ústí píštěle je někdy patrné při anoskopii a rektoskopii – vyšetření průsvitu řiti a konečníku optickým přístrojem.
Léčba rektoanálního píštěle
Léčba je vždy chirurgická a zahrnuje tři základní způsoby:
- rozříznutí píštěle na sondě (fistulotomie);
- radikální vyříznutí píštěle s ponecháním defektu ke spontánnímu zhojení (fistulektomie);
- postupné prořezávání píštěle pomocí speciálního podvazu elastickou hadičkou (elastická ligatura). Vždy je důležité nalézt vnitřní ústí píštěle; bez ošetření dochází často ke znovuvzplanutí (recidivě) nemoci. Nepříjemnou komplikací onemocnění, respektive jeho léčby, může být poškození řitního svěrače, které se projeví neschopností udržet stolici.
Foto píštěle
- Tady jsou fotografie, na kterých jsou vidět píštěle: píštěl foto.
- Tady jsou fotografie, na kterých je vidět píštěl konečníku.
Autor: © Jakub Vinš
Foto: © Dr. J.S.Bhandari