Příčiny
Příčinou vzniku vody v plicích je zánět, který je vyvolán bakteriemi nebo viry. Jakmile se tito původci dostanou do plic, začnou se rychle množit. Imunitní systém následně vyhlásí poplach a snaží se jich zbavit. Stejná situace vzniká i u vdechnutí cizích předmětů (například prachu nebo obsahu žaludku), kdy se organismus zoufale snaží, aby cizorodý předmět zmizel. Výsledkem je zánět, který postihne plicní sklípky. Ty jsou za normálních okolností naplněné vzduchem, ovšem v důsledku zánětu se začnou plnit tekutinou a hnisem. Tento obsah brání vstupu kyslíku do organismu, a protože je na kyslíku každá buňka životně závislá, tělo propadne panice a snaží se plicní sklípky co nejrychleji očistit. To je také příčinou záchvatů kašle, které mají tekutinu a hnis vypudit. Zároveň se objeví horečka, která je doprovodným symptomem boje organismu s infekcí, a problémy s dýcháním, protože plicní sklípky nemohou odvádět svou práci.
Tekutina se může dostávat do plic například vlivem zápalu plic, kvůli rakovině plic či vlivem levostranného selhávání srdce. Jedná se o nebezpečný stav, který může probíhat i skrytě bez příznaků nebo se projevit zhoršujícím se dýcháním a kašlem. Každý takový stav je nutné konzultovat s lékařem a neprodleně začít s léčbou, aby se předešlo vážným komplikacím ohrožujícím lidský život.
Voda v plicích a rakovina
Rakovina plic je v současnosti nejčastějším nádorovým onemocněním. Kuřák, který vykouří dvacet cigaret denně, má přibližně třináctkrát vyšší riziko vzniku plicní rakoviny než nekuřák. Z dlouhodobých kuřáků onemocní rakovinou plic asi 25 %. Riziko plicního karcinomu je u kuřáků ovlivněno druhem tabáku, absencí filtru a počtem vykouřených cigaret. Dále je podmíněno tím, od kolika let a jak dlouho člověk kouří. Pokud člověk přestane kouřit, riziko se významně snižuje s počtem dnů bez cigarety. Nebezpečí představuje také pasivní kouření. Kuřáci často ohrožují kouřením zdraví svých dětí, partnerů nebo kolegů. Vysoké riziko podstupují také barmani, číšníci a servírky pracující v zakouřeném prostředí. Na vzniku plicní rakoviny se podílejí rovněž genetické faktory, které nebyly ještě plně probádány. Odhaleny již byly některé enzymy aktivující kancerogeny a zmutované úseky chromozomu. Někdy je však důvod propuknutí rakoviny plic neznámý a choroba postihuje nekuřáky bez genetických předpokladů.
Projevy a příznaky
Rakovina plic je velmi zákeřná, protože se její příznaky objevují jen velmi pomalu a nenápadně. Pokud žijete s kuřákem v jedné domácnosti, zvyknete si na jeho kuřácký kašel a nevšimnete si momentu, kdy kašel nezní jako dříve. Počátky nemoci, tedy stadium, kdy je onemocnění dobře léčitelné, se většinou odhalí náhodně rentgenem. První příznaky jsou nespecifické a mohou značit mnoho jiných nemocí. Může se objevit teplota, chrapot, ztráta chuti k jídlu, úbytek tělesné hmotnosti, obtíže při polykání nebo chronická únava. Varovným signálem by měl být neustávající kašel, spojený mnohdy s vykašláváním krve, a bolest v okolí hrudníku. Bolest na hrudi bývá tupá, často pod lopatkou na postižené straně. Pokud je bolest ostrá, značí prorůstání rakoviny do hrudní stěny.
Léčba
Po potvrzení diagnózy bronchogenního karcinomu je nejdůležitější začít léčbu co nejdříve. Průvodním znakem tohoto onemocnění je právě i voda na plicích. Úspěšnost léčby závisí na stadiu a typu nádoru. Celkově prognóza nemoci nebývá pozitivní, a tak se léčba nejčastěji soustředí na úlevu a prodloužení života pacienta. Nejkomplikovanější situace nastává, pokud došlo k rozšíření metastáz (nádorových ložisek) do okolních orgánů.
Plicní karcinomy se dělí do dvou základních skupin, a to na malobuněčné a nemalobuněčné. Znalost těchto dvou skupin je důležitá především pro léčbu.
Malobuněčné nádory patří mezi ty nejzákeřnější. Malobuněčný nádor rychle roste a velmi brzy se šíří metastázy do celého těla. Hlavním léčebným postupem u malobuněčného karcinomu je chemoterapie. Léčba probíhá podáváním léčiv, takzvaných cytostatik. Ty přispívají k rozpadu a blokování rakovinných buněk. Cytostatika se podávají pravidelně po 2–3 týdnech, nejčastěji infuzí do žíly. Chemoterapii vždy provází mnoho nežádoucích účinků. Pacienti trpí vypadáváním vlasů a chloupků, pocity nevolnosti, zvracením, poruchami kostní dřeně i ledvin. Chemoterapie je velmi často kombinovaná s radioterapií. Ozařování spočívá ve vysílání proudu paprsků na postižené místo, aby zastavilo narůstání nádoru. Radioterapie představuje obrovskou zátěž pro lidský organismus. Člověk se cítí vyčerpaný a může mít problémy s dýcháním (pokud radioterapie poškodila plicní tkáň). Mozek se často ozařuje preventivně, protože až u 70 % nemocných se objevují metastázy i v mozku.
U nemalobuněčných nádorů se projevy liší dle typu – existuje epidermoidní karcinom a adenokarcinom. Adenokarcinom se často objevuje u nekuřáků, protože vzniká ze žlázové krycí tkáně po závažné nemoci, jako je například tuberkulóza. Epidermoidní zhoubný nádor je naopak nádor mimo kůži. U nemalobuněčných karcinomů je nejúčinnější chirurgický zákrok. Je však možný jenom u 20–40 % pacientů. Pokud by pacient nesplňoval určité plicní a cévní normy, samotná operace by pro něj představovala ohrožení života. Vzhledem k typu a stadiu nádoru jsou prováděny tři základní operace: klínovitá resekce, kdy se odstraní menší část plic; lobektomie, kdy se odstraní lalok plic; a pneumonektomie, při které se odstraní celé plíce. Operace se provádí i ve chvíli, kdy není možné odstranit celý zhoubný nádor – zmenšení nádoru na minimum je totiž důležité pro následnou chemoterapii a radioterapii.
Autor: © svevi
Foto: © Ception