Hodnota cukru v krvi u zdravého člověka
Hodnota cukru u zdravého člověka kolísá mezi hodnotami 3,5–6,5 mmol/l. Měření se provádí dvojím způsobem: v rámci běžné kontroly u diabetologa, nebo se pacient měří sám takzvaným selfmonitoringem. Opakovaná měření glykémie zaručují jediný způsob, jak získat obraz o hladinách glykémie v průběhu dne. Potvrzují správnost nastavené léčby nebo naopak varují, že organismus je v nebezpečí. Proto je nutné si glykémii měřit pravidelně.
Hodnoty glykemie nalačno jsou velmi důležité.
Provádět pouze jednorázové měření glykémie nestačí. Hladiny krevního cukru se totiž během dne mění v závislosti na jídle, fyzické aktivitě nebo aplikaci inzulinu. Jedno měření neposkytne informaci o tom, zda je denní režim nastaven správně, zda byla podána potřebná dávka inzulinu ve správný čas nebo zda pacient neměl příliš vydatnou večeři.
Doporučovaná měření:
- první měření po probuzení – hodnoty glykémie nalačno (nebo před ranní injekcí inzulinu);
- druhé měření před obědem (nebo před polední injekcí inzulinu);
- třetí měření před večeří (nebo před večerní aplikací inzulinu);
- čtvrté měření před spaním, alespoň dvě hodiny po večeři.
Hodnoty cukru po jídle
Někdy je potřeba zhodnotit i vzestup krevního cukru během dne po určitém jídle a doplnit měření o takzvanou postprandiální glykémii (glykémii po jídle), která se obvykle stanovuje 1–2 hodiny po požitém jídle. Postprandiální glykémie je tedy hladina cukru v krvi po jídle. Normální hodnota postprandiální glykémie je do 7,8 mmol/l.
Postprandiální glykémie by měla být měřena vždy, když je nalezen rozpor mezi hodnotami glykémie nalačno a hodnotami glykohemoglobinu, z téhož důvodu je vhodné zjistit, jaké jsou hodnoty posptrandiální glykémie vždy, když dojde ke zhoršení kompenzace (zvýšení hodnoty glykohemoglobinu). Je nutné zjistit hodnoty postprandiální glykémie také tehdy, když se objevují, případně rychle progredují, mikrovaskulární komplikace. S výhodou je možné využít měření glykémie před hlavními a jídly a po hlavních jídlech v domácím prostředí pomocí glukometru.
U zdravého člověka
U zdravých lidí se hladina krevního cukru (glykémie) může pohybovat v průběhu 24 hodin v rozmezí hodnot 3,5 až 6,6 mmol v 1 litru krve. Fyziologické rozmezí je 4,0 až 5,5 mmol v 1 litru krve. Mírné zvýšení (k hodnotě 6,0) nemusí znamenat onemocnění touto chorobou, může být důsledkem vrozených projevů organismu. Pokud zná ošetřující lékař hodnoty glykémie i z dřívější doby a může srovnávat, je schopen říci, zda se jedná o možnou poruchu, nebo jde o normální stav. Ve většině případů však hodnoty z mládí nezná, a proto v takovém případě může nalezené hodnoty klasifikovat jako diabetes nebo minimálně jako prediabetes. V každém případě je žádoucí průběžné lékařské sledování.
Při cukrovce
Stálou koncentraci glukózy v krvi udržují především hormony inzulín a glukagon. Jejich působení musí být velice přesně regulováno. U diabetu dochází k poruše této regulace, která je způsobena buď nedostatkem inzulínu, nebo převahou účinku glukagonu, případně jiných glukózotolerančních vlivů nad vlivem inzulínovým. Dochází k omezení transportu glukózy z krve do buněk, čímž narůstá koncentrace glukózy v krvi.
Je-li koncentrace glukózy v žilní krvi odebrané kdykoliv vyšší než 7,0 mmol na 1 litr krve a asi 2 hodiny po jídle vyšší než 11,1 mmol na litr krve, je vysoce pravděpodobné potvrzení diagnózy diabetes mellitus. Pokud jsou současně zaznamenány příznaky, jako je časté močení, žízeň nebo hubnutí bez toho, že by byla současně držena redukční dieta, je diagnóza diabetu téměř jistá. Rychlého potvrzení diagnózy lze dosáhnout opakovaným měřením glykémie kdykoliv během dne, a pokud je nejméně 2x po sobě naměřena hodnota glykémie vyšší než 11,1 mmol/l krve, je diabetes prakticky potvrzen. Protože diagnóza cukrovky nemůže být potvrzena pouze jediným vyšetřením, musí následovat vyšetření podrobné a opakované.
Kromě klasického laboratorního vyšetření krve na obsah glukózy, obsah tuků a cholesterolu, kyseliny močové a provedení jaterních testů se provádí i takzvaný zátěžový test (odborně označovaný jako orální glukózový toleranční test – oGTT). Vyšetřovanému se dá vypít 75 gramů glukózy rozpuštěné ve 3 dcl vody. Roztok se musí vypít v rozmezí 3 až 5 minut. Hladina krevního cukru se hodnotí v časových intervalech, vždy však po 2 hodinách po vypití roztoku glukózy. Pokud jsou stanoveny hodnoty glukózy v 1 litru krve před vypitím glukózového roztoku do 7 mmol a 2 hodiny po vypití do 11,1 mmol, nejedná se o porušenou glukózovou toleranci. Při hodnotách nad 7 mmol/l nalačno a nad 11,1 mmol/l 2 hodiny po vypití je potvrzen diabetes mellitus. V některých zemích se za spodní hranici nebere hodnota nalačno 7 mmol, ale hodnota 8 mmol na litr krve. Tento rozdíl v hodnocení má většinou souvislost s individuálním posouzením věku, životního stylu a vyvíjenou aktivitou vyšetřované osoby. V posledních letech se objevuje i opačný trend, kdy ošetřující lékař při zjištěné hodnotě nad 5,6 mmol/l krve nalačno diagnostikuje diabetes. Česká diabetologická společnost doporučuje jako mezní hodnoty glykémie pro potvrzení diabetu 7,0 mmol nalačno a 11,1 mmol 2 hodiny po oGTT v litru krve.
Pokud jsou stanoveny hodnoty, kdy pacient má sice zvýšenou glykémii, ale tato nedosahuje hodnotu platnou pro diagnózu cukrovky, pak se mluví o diagnostikovaném prediabetu. Jedná se o případ hraniční glykémie nalačno (HGL) v rozmezí 5,6 až 6,9 mmol/l krve nebo glykémie v žilní plazmě po provedeném oGTT v rozmezí 7,8 až 11,0 mmol/l krve (porušená glukózová tolerance, PGT).
Na trhu je k dispozici celá řada kvalitních domácích glukometrů umožňujících průběžné sledování glykémie. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že měření musí být provedeno za určitých podmínek, aby měly zjištěné hodnoty nějaký význam. Předně musí být provedeno měření hned ráno po procitnutí, vyšetřovaná osoba nesmí být pod vlivem emocí a nesmí vykonat před měřením zvýšenou fyzickou aktivitu. Měření musí být provedeno nejdříve po 8 hodinách od posledního přijatého jídla. Jakékoliv horečnaté onemocnění výsledky testu významně zkresluje, stejně tak stresový stav. Měření za těchto podmínek nemá význam vůbec provádět. Tímto měřením se zjistí, zda játra neprodukují více krevního cukru, než je žádoucí. Pokud se opakovaně zjistí hodnota glykémie vyšší než 5,6 mmol/l krve, je nutno navštívit lékaře a vyžádat si specializované vyšetření u diabetologa.
Jak si vysvětlit naměřené hodnoty
Hodnota 9
Z hlediska diagnostického je hodnota 9 mmol/l diagnostická pro porušenou glukózovou toleranci. Toxicita glykémie neroste s koncentrací lineárně, ale exponenciálně. To znamená, že způsobuje-li zvýšení glykémie z hodnoty 7,0 mmol/l na 8,0 mmol/l nárůst rizika o x%, pak zvýšení glykémie z hodnoty 10,0 mmol/l na 11,0 mmol/l zvýší riziko o násobek x%. Druhé vysvětlení přináší představa glykémie jako znamení selhávajících regulačních funkcí organismu kompenzujících inzulínorezistenci. Podle této představy není tedy primárním a jediným nositelem rizika pouze postprandiální glykémie, ale je zejména příznakem rizikového metabolismu.
Hladina cukru v krvi 15
Hladina cukru v krvi 15 mmol je diagnostická pro diabetes mellitus. Aktuální hodnota potprandiální glykémie u pacienta s diabetem však závisí na léčbě a ostatních okolnostech. U zdravých osob je zachována plnohodnotná regulace krevního cukru, která brání patologickému vzestupu glykémie po jídle. U pacientů s postupně se rozvíjející poruchou glukózové tolerance se glykémie po zátěži sacharidy (postprandiální glykémie) v průběhu času zvyšuje absolutně více než glykémie nalačno. Důvodem je zejména inzulínorezistence jaterních buněk a ztráta první fáze uvolňování inzulínu. Jsou-li jaterní buňky inzulínorezistentní (necitlivé na inzulín), pak je posprandiální glykémie významně vysoká.
Hodnoty nad 20
Hyperglykémii dosahující hodnot nad 20 mmol/l je nutno řešit neodkladně. Hyperglykémie je stav, který způsobuje nežádoucí cévní změny v organismu. Tyto změny jsou buď mikroangiopatické (dochází k poškození drobných cév s následkem postižení očí, nervů nebo ledvin), nebo makroangiopatické (poškozeny jsou větší cévy a postupně dochází k narušení krevního zásobení různých orgánů). Následkem poškození větších cév vznikají takzvané kardiovaskulární (srdečně-cévní) choroby, jako je mozková mrtvice (neboli cévní mozková příhoda, nověji pak nazývaná jako ischemická choroba centrálního nervového systému), ischemická choroba srdeční (často se srdečním infarktem) a ischemická choroba dolních končetin.
Je prokázáno, že u pacientů s diabetem 2. typu vzrůstá riziko kardiovaskulárních chorob dvou- až čtyřnásobně oproti nediabetické populaci. Na vině jsou změny na větších cévách způsobené právě hyperglykémií. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stoupá tedy úmrtnost i onemocnění ischemickou chorobou srdeční u mužů i žen s cukrovkou. Výše uvedené změny postihují muže i ženy s diabetem stejnou měrou, vznikají už v mladším věku, a to rychleji než u nediabetiků. Postihují nejen velké cévy, ale i menší cévy po celém těle. Bylo prokázáno, že hyperglykémie je jednoznačně nezávislým rizikovým faktorem úmrtnosti na srdečně-cévní onemocnění.
Hodnoty při cukrovce – tabulka
Hodnoty při cukrovce můžete kontrolovat i pomocí tabulek týkajících se glykémie a cukrovky, které naleznete zde.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Goiz