Mechanismus podávání léků nosem
Nosní dutina se primárně používá k léčbě onemocnění horních cest dýchacích, jako jsou nosní/plicní infekce, sinusitida, alergická rýma a kongesce. Nosní sliznice je nejlepší oblastí pro místní ošetření, protože je napojena na sinusové otvory. Jakékoli lokálně působící léčivo tak dosahuje delší dobu setrvání s potřebou menší dávky.
Nosní dutiny jsou největší oblastí nosních cest s vaskularizovanou sliznicí a jsou klíčové pro systémovou absorpci léčiv. Při aplikaci léčiva pro systémovou absorpci nosem se využívá zásobení nosní arteriální krví, hlavně přes sfenopalatinové, oftalmické a obličejové tepny. Kromě toho systémová absorpce také usnadňuje vstup léku do mozkového parenchymu přes hematoencefalickou bariéru, což by mohlo zmírnit systémové vedlejší účinky látek působících na centrální nervový systém. Mezi další možné mechanismy vstupu léku do mozku patří čichové a trojklanné nervové dráhy. Intranazální podání by mohlo obejít dvě kritické výzvy při dodávání léčiva do mozku – jaterní metabolismus a hematoencefalickou bariéru.
Omezení nazálního podávání
Nosní mukociliární clearance omezuje dobu zdržení léku v nosní dutině a snižuje permeabilitu léku nosní sliznicí. Kromě toho enzymatická degradace a transportní proteiny jsou významnými bariérami biologické dostupnosti léčiva. Effluxní systémy a transportéry jsou klíčové pro absorpci a distribuci léčiva do centrálního nervového systému a systémové cirkulace. Kromě toho několik enzymů v nosních průchodech ovlivňuje metabolismus léčiv.
Kapky do nosu s antibiotiky
Pro aplikaci do nosu bylo testováno několik antibiotik. Mezi ně patří mimo jiné mupirocin, gentamicin, vankomycin, ciprofloxacin, polymyxin B, thiamfenikol, rifamycin, azithromycin a doxycyklin. Ze zkušeností vyplívá, že roztok s gentamicinem, podávaný jako nosní kapky v glykolátu sodném, byl u lidí dobře snášen a účinný. V ČR je gentamicin dostupný pouze jako kapky do očí a často bývá předepisován v této formě i pro použití do nosu.
Intranazální výplach mupirocinem v normálním fyziologickém roztoku účinně snížil počet Staphylococcus aureus v maxilárním sinu. Podobně se u sinonazálních polypóz používá nosní výplach vankomycinem. Kromě toho byla vytvořena zařízení pro intranazální podávání pro zlepšení klinických výsledků.
K dispozici jsou také kapky do nosu s antibiotiky připravované přímo v lékárně. Poměry účinných látek jsou následující:
- Neomycini sulf. 0,05 g,
- Dexamethasoni natrii phophas 0,0013 g,
- Roztok septonexu pufrovaný 4,0 g,
- Natrii chloridum 0,05,
- Aqua purificata ad 10,0 g.
Všechny kapky do nosu s antibiotiky jsou k dostání pouze na lékařský předpis.
Optimalizace intranazálního podávání antibiotik
Optimalizace pro intranazální antibiotika souvisejí především se schopností produktu zadržovat se v nosní dutině, vyhýbat se mukociliární clearance a uvolňovat léčivo.
Neustále se vyvíjejí nové fyzikální, biologické, mikrobiologické nebo chemické vlastnosti, které ovlivňují kvalitu konečného produktu. Například ovlivňují adhezi, stabilitu, distribuci, rozpouštění, permeabilitu a rozpustnost. Mezi různými inovativními přístupy vyvinutými pro intranazální podávání antibiotik jsou nejslibnější gely in situ.
Gely in situ vykazují přechod sol-na-gel v reakci na vnější podněty a nabízejí profil trvalého uvolňování, prodloužený retenční čas a vyšší nazální absorpci. Mechanismus gelovatění závisí na typu polymeru a obecně se v těchto gelech používají tři typy polymerů – termo-, iontové a pH-senzitivní polymery. Tyto polymery usnadňují přechod sol-na-gel na základě změn fyziologických podmínek.