Vraťme se do historie
Zmínky o resuscitaci lze nalézt již v Bibli. Starý zákon, Druhá kniha královská, kap. 4., verš 32–35 uvádí, jak prorok Elizeus (Eliáš) křísil dítě.
V roce 1878 se objevuje první popis nepřímé masáže srdce, jehož autorem je Böhm. Používala se asi 10 let, pak upadla v zapomnění.
V roce 1932 se svět dozvěděl o umělém dýchání tlakem na lopatky a manipulací v loktech u pacienta ležícího na břiše dle Holgera-Nielsena.
Počátkem 60. let 20. století se objevily práce baltimorských lékařů Kouwenhovena, Knickerbockera a Judea o masáži srdce. Americký lékař rakouského původu Peter Safar (žil v letech 1924–2003) se začal zabývat problémy resuscitace v roce 1957. (Zajímavý je jeho původ, rodiče byli vídeňští Češi a dědeček, Josef Šafář, pocházel z Lukavic v Orlických horách.) Do roku 1950 pobýval ve Vídni, poté v USA ve městech Philadelphia, Baltimor, Pittsburgh. Zasloužil se o zrod moderní resuscitace, doporučil i tzv. trojitý manévr pro zprůchodnění dýchacích cest. Profesor Peter Safar vypracoval jednoduchou přehlednou metodu spočívající v krocích A-B-C (kroky používané i v laické resuscitaci) a dále v krocích D-E-F (rozšířená neodkladná resuscitace) a G-H-I (prodloužená neodkladná resuscitace). Jeho metoda umožňuje snadněji a lépe resuscitovat i laickým zachráncům. V letech 1960–1968 byla postupně přijata v celém světě. Do té doby se vyučovala přibližně 100 let pouze metoda dle Silvestra-Brosche. Úzce spolupracoval i s baltimorskými lékaři Elanem, Knickerbockerem a Kouwenhovenem.
V roce 1974 byla tato metoda doplněna AHA (American Heart Association – Americká společnost kardiologů) o resuscitaci mozku. O 26 let později byla na doporučení tří vůdčích autorit v oblasti neodkladné resuscitace ERC (European Resuscitation Council – Evropská rada pro resuscitaci), AHA a ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation – Mezinárodní koordinační orgán pro resuscitaci) provedena nejen poslední dosud platná úprava vlastního resuscitačního postupu, ale i aktivace záchranného řetězce (včetně laické resuscitace a defibrilace). Výrazným doporučením bylo provádět defibrilaci AED (automatické externí defibrilátory) již na úrovni základní neodkladné resuscitace vykonávané vyškolenými a vycvičenými nezdravotníky. Zmíněná celosvětová směrnice má název Guidelines 2000. Roku 2001 vyšla v České republice v edici Národní lékařská knihovna ve zvláštním čísle (prim. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.), poté v dalších zprávách a doporučeních České lékařské komory, České kardiologické společnosti, postupy pro ZZS, JIP, ARO apod. V témže roce ji převzal i Český červený kříž (ČČK) a zahrnul ji do Standardů první pomoci, stejně učinily další nezdravotnické záchranářské organizace a společnosti v ČR, například Hasičský záchranný sbor, Sdružení hasičů ČMS, Horská služba, Vodní záchranná služba ČČK atd.
Doba si žádá své, a tak není divu, že v roce 2003 byl vyvinut a schválen první přístroj pro automatickou masáž srdce (AutoPulse) řízený mikropočítačem, s vlastním nezávislým zdrojem, se snadným použitím v terénu zvyšujícím účinnost masáže s prokrvením mozku a srdečního svalu až na 120 %.
Americký červený kříž ohlásil, že v roce 2004 vyškolil 11 milionů občanů v kurzech základní resuscitace rozšířené o používání AED a za celou dobu své existence již 20 milionů občanů.
V témže roce bylo v ČČK vyškoleno prvních 20 instruktorů na resuscitaci s použitím AED odborným lékařem pověřeným německým červeným křížem, o rok později dalších asi 150 instruktorů ČČK ve spolupráci s IPVZ Praha, katedrou urgentní medicíny (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví). Školení provedli pověření lékaři územních ZZS. Na konci roku zveřejnila ERC (Evropská rada pro resuscitaci) v Guidelines 2005 upravená doporučení pro resuscitaci a AED zvyšující účinnost záchrany. Použití AED bylo doporučeno i pro děti od 1 roku.
Postup při masáži srdce
Masáž srdce je při první pomoci důležitější než umělé dýchání. Postižený musí ležet na pevné podložce, nejlépe na zemi. Na odhaleném hrudníku vyhledáte uprostřed hrot mečíku hrudní kosti (asi 10–15 centimetrů nad pupkem), dva prsty nad ním položíte hranu své levé ruky, přičemž klečíte skloněni kolmo k tělu postiženého nad jeho hrudníkem. Na položenou hranu dlaně umístíte napříč dlaň své druhé ruky, prsty máte ve vzduchu a ruce jsou ve vzájemném kontaktu s hrudníkem. Nyní pravidelně stlačujete (poměrně prudce) hrudník dospělého postiženého nejméně o 5– 7 centimetrů, a to tak, že po každém stlačení povolíte obě ruce jen tak, aby při pasivním zvedání hrudníku byly stále v kontaktu s jeho stěnou (sledují pohyb). Takto stlačujete hrudník frekvencí 80x za minutu.
Nepřímá masáž srdce u novorozence/kojence: Stejně jako u dospělého musí i dítě ležet na pevné podložce, nejlépe na zemi. Provádí se dvěma prsty – 2. a 3. prst ruky položit do středu hrudníčku asi 1 cm pod spojnicí prsních bradavek a periodicky stlačovat frekvencí 2 stlačení za sekundu, do hloubky asi 4 centimetrů.
Nepřímá masáž srdce u větších dětí: Stlačujeme dolní polovinu hrudní kosti hranou dlaně s nataženými prsty a lokty do hloubky asi 5 centimetrů rychlostí 2 stlačení za sekundu.
Srdeční masáž je extrémně důležitá pro přežití i tehdy, pokud nebudeme provádět dýchání z úst do úst. Začněte s ní ihned po kolapsu. Hrudník se musí až do příjezdu záchranné služby nepřerušovaně masírovat 100x za minutu do hloubky asi 5 centimetrů. Masáž srdce je fyzicky náročná, vhodné je proto střídání, samozřejmě pokud je na místě více lidí.
Nepřímá srdeční masáž
Nepřímou masáž srdce provádějte, jen pokud jste se opravdu přesvědčili, že srdce postiženého skutečně nepracuje. Je-li pulz hmatný, není srdeční masáž nutná a aplikujte pouze umělé dýchání.
Postup
- Klekněte si vedle postiženého, položte ruce na hrudní kost tak, abyste měli ramena přímo nad jeho hrudníkem.
- Ukazovákem a prostředníkem nahmatejte tlakové místo – bod, kde se žebra připojují k hrudní kosti. Dva prsty nad tímto místem položte zápěstní hranu dlaně rovnoběžně s hrudní kostí. Přiložte na ni druhou ruku a prsty obou rukou spojte a nadzdvihněte tak, aby se tlakového místa dotýkalo jen zápěstí spodní ruky. Ruce udržujte napjaté, neohýbejte je v loktech.
- Stlačte hrudník tak, aby hrudní kost klesla asi o 4–5 centimetrů.
- Uvolněte tlak, aby se hrudník zdvihl, ruce ale nechte na místě.
- Stlačení opakujte 15x (počítejte jedna a dva a tři a čtyři atd.).
- Masáž srdce střídejte s umělým dýcháním (30x stlačit hrudník, pak následují dva vdechy). Opakujte 4x, pak zkontrolujte pulz. Jakmile nahmatáte pulz, přerušte srdeční masáž a pokračujte pouze v umělém dýchání tak dlouho, dokud se neobnoví spontánní dýchání postiženého.
Umělé dýchání a masáž srdce
Dýchání z úst do úst postup
- Postiženého položíme na záda na tvrdou podložku, nejlépe na zem. Zezadu podepřeme rukou šíji a zvrátíme hlavu postiženého dozadu (viz obrázek na začátku článku). Prstem prozkoumáme ústa, uvolníme zapadlý jazyk, případně odstraníme překážku blokující dýchací cesty. Zkontrolujeme, zda se dýchání po tomto zásahu spontánně neobnovilo.
- Postiženému uzavřeme nos sevřením prsty, hluboce se nadechneme a vdechneme do ošetřovaného. Vdechujte pomalu (vdech trvá 1,5–2 sekundy) a sledujte hrudník postiženého – jeho zvedání svědčí o pronikání vzduchu do plic.
- Oddalte ústa a nechte postiženého pasivně vydechnout, což se projeví klesnutím hrudníku. Znovu opakujte. POZOR – vdechujte jen tak silně a tak dlouho, aby došlo ke zvednutí hrudníku. Příliš silný vdech by mohl způsobit vniknutí vzduchu do žaludku a následné zvracení. Jestliže se hrudník nezvedá, hlavu postiženého více zakloňte a znovu 2x vdechněte do jeho úst.
- Zkontrolujte tep postiženého na krkavici (největší krční tepně). Pokud tep nahmatáte, ale postižený nezačne sám dýchat, pokračujte v umělém dýchání frekvencí jeden vdech po pěti sekundách (postupujte takto: počítejte pomalu dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři, na dvacet čtyři se nadechněte a na dvacet pět vdechněte do úst postiženého). Dýchání provádějte tak dlouho, dokud nezačne postižený sám dýchat nebo se nedostaví lékařská pomoc.
- Pokud na krkavici tep nenahmatáte, připravte se k nepřímé masáži srdce.
Kdy provádět masáž srdce a kdy umělé dýchání?
Jestliže se dostaneme do této situace, je důležité co nejrychleji volat linku 155 nebo 112. Postiženého oslovíme, nereaguje-li, zkusíme bolestivý podnět (zatřeseme, štípneme do paže nebo do lalůčku ucha). Pokud nereaguje ani na tento podnět, ale dýchá, uložíme jej do stabilizované polohy, sledujeme jeho stav a vyčkáme příjezdu záchranné služby. V případě, že nereaguje na bolestivý podnět ani nedýchá, zahájíme nepřímou masáž srdce a dýchání z úst do úst v poměru 30 : 2 (30x stlačit hrudník, poté následují dva vdechy a stále dokola).
Nepřímou masáž srdce nelze doporučit u dětí, kde příčina srdeční zástavy bývá nejčastěji následkem předchozího dušení a kde je tedy naopak počáteční prodýchnutí pacienta zcela klíčové. Stejná situace je i u dospělých, když je zjevné, že zástavě předcházelo dušení nebo tonutí.
Srdeční masáž má přednost, plíce obsahují určitou zásobu vzduchu, která desítky vteřin postačí, a zadruhé i samotnou srdeční masáží dochází k pohybu hrudní stěny, při níž k malé výměně vzduchu v plicích přece jen dochází. Smyslem opatření je udržet oběh do příjezdu odborné pomoci, jež pak samozřejmě zahájí podporu všech životních funkcí. Odpadá rovněž riziko a obava z přenosu různých infekčních nemocí.
Autor: © svevi
Foto: © Self