Úspěšnost léčby
Prognóza onemocnění je závislá na velikosti nádoru a dalších faktorech. Příznivými faktory jsou možnost odstranění nádoru, nepřítomnost cirhózy a ženské pohlaví.
Léčba zahrnuje především chirurgický výkon. Jen tato metoda je schopna dosáhnout dlouhodobého léčebného výsledku. Avšak pouze malou část nádorů je možno chirurgicky odstranit.
U některých nemocných lze zvažovat možnost transplantace jater. U nádorů, které nelze vyjmout, je možné aplikovat ozařování (radioterapie). Ozařování jater se provádí tak, aby maximální dávka byla 30 Gy, jinak hrozí riziko zánětu jater z ozáření.
Jako paliativní zákroky (paliativní péče zahrnuje prodloužení nebo zkvalitnění života pacienta, který umírá v důsledku nevyléčitelné nemoci) se používá ucpání (embolizace) jaterních cév, což může způsobit částečné odumření nádoru. K ještě lepšímu efektu dochází kombinací embolizace cév a chemoterapie.
Další léčba spočívá v aplikaci 95% etanolu přímo do nádoru. Tato léčba se používá pouze tehdy, je-li přítomno menší množství ložisek nádoru a jsou-li menší než 5 cm.
Pokud pacientovi nelze nabídnout chirurgické odstranění nádoru jater, je v současné době dle klinických studií doporučována biologická léčba. Z testovaných látek se jako nejúčinnější osvědčil sorafenib. Jedná se o takzvanou malou molekulu s antiangiogenními účinky. Vlivem sorafenibu se tlumí růst krevních kapilár, což vede k omezení přísunu živin k rychle rostoucím tkáním – nádorovým buňkám. Tyto pak zpomalují svůj růst a zanikají. Podobně jako chemoterapie ani cílená biologická léčba nevede k vyléčení nádoru jater. Může však zpomalit průběh nádorového onemocnění a tím prodloužit přežití.
Mnoho lidí se obrací k alternativní medicíně poté, co u nich selhala konvenční medicína. Začínají vyhledávat léčivé byliny, akupunkturu nebo chiropraktickou léčbu. Bývá to potom, co už vyzkoušeli všechno, co jim mohla nabídnout konvenční medicína: léky, operaci, ozařování a chemoterapii. Pokud se jejich zdraví nijak nezlepšilo a potřebují vyzkoušet něco jiného, tak je u nich na dalším místě právě alternativní léčba.
Doba přežití u rakoviny jater
Zhoubné nádory se často projevují nespecifickými klinickými příznaky (jako jsou například váhový úbytek, ztráta chuti k jídlu, teploty). Úmrtnost u tohoto onemocnění závisí na jeho rozsahu. Dobu přežití ovlivňuje mnoho faktorů. Tím nejdůležitějším je objevení rakoviny v raném stadiu, včasný lékařský zákrok a také to, aby se nerozšířily metastáze. Právě rozšíření metastází obvykle bývá u jakéhokoliv nádorového onemocnění fatální. U rakoviny jater se metastáze nejčastěji šíří do plic, mozku nebo slinivky břišní. Mohou se však vyskytnout i jinde.
Stadia rakoviny jater
Růst nádoru je doprovázen novotvorbou sítě krevních cév, které pomáhají zásobovat nádorové buňky potřebnými živinami. Klinicky zjistitelný nádor má hmotnost minimálně 1 gram a je tvořen minimálně 1 miliardou buněk. Nádorové metastáze vznikají oddělením buněk od původního tumoru a jejich průnikem do krve, do lymfatického systému nebo přímým šířením do okolí.
Časná stadia nádorového onemocnění mohou být bezpříznaková po celou řadu měsíců či let. Pokud dojde k růstu tumoru, projeví se to nejčastěji jako bolest, která je lokalizována v oblasti horní části břicha nebo vpravo pod žeberním obloukem.
Bolest doprovázející zhoubná onemocnění je důsledkem pronikání nebo poškozování normální tkáně nádorovými buňkami; roztahování tkání následkem růstu nádoru; tlakem nádoru na daný orgán nebo infekcí podmíněnou přítomností rakoviny.
Mezi ostatní příznaky patří ztráta chuti k jídlu, nevolnost, váhový úbytek, horečka, slabost končetin a podobně.
U pokročilých stavů dochází k rozvoji žloutenky – zežloutnutí kůže a očí. Průběh onemocnění závisí na mnoha různých faktorech, jako je například rozsah onemocnění a biologická povaha nádoru.
Poslední stadium
Při klinickém fyzikálním vyšetření se nachází v případě pokročilého nádorového onemocnění zvětšená, tuhá, hrbolatá játra s hmatnými tuhými uzly. V případě přítomnosti druhotných ložisek nádoru na pobřišnici (takzvaná karcinóza peritonea) se nachází v dutině břišní ascites (přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). Občas se prokazuje rovněž splenomegalie (zvětšená slezina), zejména u primárního karcinomu slinivky břišní s metastázemi do jater. V laboratoři se obvykle potvrdí zvýšená hodnota sérové hladiny enzymů alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a někdy i laktátdehydrogenázy, oproti tomu však zbylé jaterní testy normální. Hodnoty hladin enzymů aminotransferáz jsou v jednotlivých případech různé. Pokud dochází k blokádě žlučových cest nádorem, rozvíjí se žloutenka. Diagnostika jaterních metastází je obvykle jednoduchá při pokročilém onemocnění, v počátečních stadiích nemoci je často obtížná. Nálezy bývají jednoznačné, ale nejsou schopny prokázat drobné ložiskové metastáze ani odlišit nádor od jaterní cirhózy a dalších benigních změn jaterní tkáně, které mívají při zobrazení rovněž abnormální obraz. Obecně platí, že ultrasonografie a CT (rentgenová počítačová tomografie) jsou přesnější než radionuklidové zobrazovací metody. Většina pracovišť nyní používá ultrasonografii jako prvotní diagnostické vyšetření. U nemocných, o kterých se ví, že mají maligní nádor, se používá ultrasonografie a biochemická vyšetření jaterních testů rutinně k průkazu či vyloučení jaterních metastází.
Při stanovení diagnózy primárního jaterního nádoru, a to hepatocelulárního karcinomu (tedy maligního nádoru vycházejícího z jaterních buněk), se pátrá vždy po přítomnosti známek probíhající chronické hepatitidy typu B. Ta je totiž zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v určitých oblastech (mluví se o takzvaných endemických oblastech). U nosičů viru hepatitidy typu B je riziko výskytu primárního jaterního maligního nádoru více než stonásobně zvýšeno oproti normální populaci. Vyslovit podezření na přítomnost hepatocelulárního karcinomu tak lze již na základě zjištěných klinických příznaků.
Léčba jaterních metastází maligních nádorů je obvykle neúspěšná, tudíž zbytečná, protože jaterní metastáze, což jsou vlastně druhotná ložiska nádorového postižení, svědčí již o generalizaci zhoubného onemocnění. Léčba se zaměřuje především na primární nádor. Celková chemoterapie (léčba protinádorovými léky, takzvanými cytostatiky) může sice přechodně nádorový proces zpomalit a prodloužit někdy i délku přežití pacienta v závislosti na typu primárního nádoru, nicméně základní chorobu neléčí. Některá pracoviště obhajují v určitých specifických případech cílenou infuzní léčbu chemoterapeutiky zavedeným katétrem cestou hepatické artérie (jaterní tepny). Ačkoli zde byl zaznamenán větší počet odpovědí na léčbu a nižší výskyt příznaků celkové toxicity (tedy nepříznivé, jedovaté účinky na organismus) ve srovnání s podáním chemoterapeutik celkově, nedochází k zřetelnému prodloužení přežívání pacientů.
U těžkých bolestivých forem (v pokročilém stadiu) se může uplatnit radioterapie (léčba ozařováním), v jiných případech není ale oprávněná. Bohužel u většiny nemocných s pokročilém stadiu je optimálním přístupem pouze léčba paliativní (léčení zaměřené pouze na úlevu obtíží pacienta na poslední dny, a nikoli na nemožné vyléčení zhoubného nádoru). Prognóza pacienta s primárním maligním nádorem jater, tedy zejména s hepatocelulárním karcinomem, je obvykle špatná a výsledky léčby naprosto nejsou uspokojivé. Největší naději na úspěch představuje radikální chirurgické odstranění nádoru jater, které je však bohužel možné provést jen u menšiny případů onemocnění. Nemocní s malými lokalizovanými nádory mají po radikální operaci, při níž byl odstraněn celý nádor, prodloužené přežívání. U většiny nemocných je diagnóza stanovena již pozdě a úmrtí přichází do několika měsíců. Nádor není radiosenzitivní (nereaguje na léčbu ozářením) a také chemoterapie je většinou bez výsledku. Ani léčebné podávání protinádorových léků lokálně přímo do jaterní tepny nepřináší lepší výsledky. Radikální odstranění nádoru při onemocnění takzvaným fibrolamelárním karcinomem (tedy variantou hepatocelulárního karcinomu) je jedinou možnou léčbou. Výsledky operační léčby jsou u tohoto typu nádoru přece jen příznivější než u běžného hepatocelulárního karcinomu. Někteří pacienti přežívají po radikálním odstranění fibrolamelárního karcinomu jater i několik let. Léčba pacientů s ostatními typy primárních maligních jaterních nádorů nemá bohužel obvykle význam, prognóza je často špatná.
Krevní nádorová onemocnění zasahující játra (například onemocnění leukemií či lymfomem) mají různou prognózu i léčbu. Obecně lze říci, že bioptické vyšetření jaterní tkáně ani operační řešení jaterního postižení nejsou u těchto onemocnění zpravidla nutná.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Deilson