Rakovina plic příznaky
Karcinom plic, obecně známý jako rakovina plic, je onemocnění, při kterém nekontrolovaně rostou buňky v plicních tkáních. Tento růst může vést k metastáze, což je invaze do přilehlé tkáně a infiltraci mimo plíce. Převážná většina rakoviny plic jsou karcinomy plic, odvozených z buněk epitelové tkáně. Rakovina plic je nejběžnější příčina rakoviny, vedoucí ke smrti u mužů. Celosvětově je zodpovědná za smrt 1,3 milionů mužů a žen ročně. Nejběžnějšími příznaky jsou dechová nedostatečnost, kašel (včetně vykašlávání krve) a ztráta váhy.
Pokud karcinom roste v dýchacích cestách, může blokovat průtok vzduchu a způsobovat dýchavičnost. Tento stav může vést k hromadění sekretů za překážkou a vyústit v zápal plic. Mnoho plicních nádorů je bohatě zásobováno krví. Povrch nádoru může být křehký a vést ke krvácení do dýchacích cest. Krev může být následně vykašlávána. V závislosti na druhu tumoru, tzv. paraneoplastickém syndromu, může tento stav na počátku přitahovat pozornost k nemoci. U karcinomu plic mohou být těmito fenomény Lambert-Eatonův myastenický syndrom (svalová slabost kvůli autoimunitnímu onemocnění), hypercalcemie nebo nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Tumor v horní části plic (apex), známý jako Pancoastův syndrom, může zasáhnout lokální část sympatikového nervového systému, vedoucímu ke změnám v pocení a k problémům očního svalu (kombinace známá jako Hornův syndrom), stejně tak se může projevit svalová únava v rukou v důsledku invaze do brachial plexus. Mnoho příznaků karcinomu plic (bolest kostí, únava a ztráta váhy) je nespecifických; u starých lidí mohou být spojovány s komordibitou. U mnoha pacientů se karcinom rozšířil z místa původu jinam, než vyhledali pomoc lékaře. Běžnými místy metastázy jsou mozek, kosti, nadledviny, kontralaterální (opačná) plíce, játra, perikard a ledviny. Okolo 10 % lidí s karcinomem plic nemá symptomy diagnostikovány; tyto nádory jsou náhodně nalezeny až při rutinní prohlídce pod rentgenem.
Rakovina plic v různém věku
Rakovina plic je u mužů v ČR nejčastějším nádorovým onemocněním. U žen není skutečnost tak hrozivá, i když výskyt má v posledních letech stále stoupající tendenci. Možnosti včasného rozpoznání jsou velice omezené, takže rakovina je většinou zjištěna pozdě, když už je plně vyvinutá. Rakovina plic je ve všech případech velice těžko léčitelná – jen asi 10 % mužů a 17 % žen přežije po diagnostikování příštích pět let.
V raném stadiu neexistují žádné typické projevy nemoci. Kašel, potíže s dýcháním a bolest na prsou jsou považovány za nespecifické symptomy. Rakovina plic se může projevovat jako těžké nachlazení, zánět plic, astma nebo chronická bronchitida. Proto by se mělo při každém nepřirozeném kašli trvajícím déle než čtyři týdny a těžko léčitelném zánětu plic myslet na riziko rakoviny. Dostaví-li se kašel, při němž je vykašlávána krev, jde často o pozdní stadium. Stejně tomu je u příznaků poruch mluvení nebo bráničních nervů. Je-li nádor lokalizován v hrotu plic, může napadnout hrudní stěnu a poškodit krční nervy. Následovat může poškození žeber, bolesti ramen, paží a otoky a tzv. Hornerův komplex (zúžené zorničky, malé oční štěrbiny, zapadlé oční bulvy). Obzvláště u malých nádorů se mohou objevit paraneoplastické syndromy.
Rakovina plic ve 20 letech
V posledních letech se mluví o tom, že nových případů rakoviny plic u dvacetiletých lidí, podle odborníků, celkově mírně přibývá, přičemž upozorňují na to, že strmě stoupá křivka jejího výskytu u žen. Rozlišují se čtyři hlavní typy, z nichž je nejnebezpečnější tzv. malobuněčný karcinom plic. Tímto typem nádoru trpí zhruba 20 % mužů a 27 % žen. Průměrná délka přežití je menší než jeden rok. Je to mimo jiné dáno tím, že jednak k rozpoznání nádoru obvykle dojde pozdě a jednak jeho mimořádně agresivním růstem. Když kouříte 20 cigaret denně, za 20 let vám hrozí rakovina plic.
Rakovina plic úmrtnost
Na základě dat, poskytnutých National Cancer Institute, je střední věk indikování karcinomu plic 70 let a střední věk úmrtí na karcinom plic je 71 let. Celosvětově je karcinom plic nejběžnější jak ve výskytu, tak i v úmrtnosti (1,35 milionů nových případů ročně a 1,18 milionů úmrtí), se svým nejvyšším výskytem v Evropě a Severní Americe. Segment populace, v němž se nejčastěji vyskytne karcinom plic, je u lidí nad 40 let, kteří kouří. Karcinom plic je druhou nejčastější formou rakoviny ve většině západních zemí, jež vede k úmrtí. V souvislosti s úmrtností u mužů, která začala za posledních 20 let neustále klesat, ženská úmrtnost v poslední dekádě stále vzrůstala a v současnosti se stabilizuje. Mezi celoživotními nekuřáky se muži dožívají vyššího věku – standardizovanou měrou úmrtí na karcinom plic než u žen.
Ne všechny případy karcinomu plic jsou kvůli kouření, avšak role pasivního kouření neustále narůstá a byla zjištěna jako rizikový faktor karcinomu plic – dochází k politickým zásahům vedoucím ke snížení nežádoucího vystavování nekuřáků tabákovému kouři od kuřáků. Emise z automobilů, továren a tepelných elektráren jsou také potencionálním rizikem. Výskyt karcinomu plic (podle zemí) inverzně koreluje se slunečním zářením a vystavením UVB zářením. Jedním z možných vysvětlení jsou preventivní účinky vitamínu D (který je vytvářen v kůži po vystavení se slunečnímu záření).
Rakovina plic prognóza
Prognostické faktory u nemalobuněčného karcinomu plic obsahují přítomnost nebo nepřítomnost příznaků, velikost tumoru, typ buňky (histologie), stupeň rozšíření (fáze) a metastáze do rozšířených lymfatických uzlin a invaze do cév. U pacientů s neoperovatelnou nemocí je nepříznivým dopadem osobní stav a ztráta váhy o více než 10 %. Prognostické faktory u nemalobuněčného karcinomu plic obsahují osobní stav, pohlaví, fáze nemoci a zahrnují centrální nervový systém nebo stav jater v době lékařské diagnózy. U nemalobuněčného karcinomu plic jsou prognózy obecně velice mizivé. Následuje kompletní chirurgické odstranění ve fázi nemoci IA, pětileté přežití je 67 %. U fáze nemoci IB je přežití 57 %. Pětileté přežití u pacientů s fází IV nemoci NSCLC je okolo 1 %.
U malobuněčného karcinomu plic jsou prognózy na vyléčení také mizivé. Celková doba přežití na SCLC je okolo 5 %. Pacienti s rozvinutým stádiem SCLC mají průměrně pětiletou šanci na přežití menší než 1 %. Středová doba přežití je u omezené fáze 20 měsíců, šance na pětileté přežití je 20 %.
Rakovina plic léčba
Léčba karcinomu plic závisí na specifikách rakovinných buněk, na jejich rozšíření v těle a pacientově celkovém stavu. Běžná léčba zahrnuje chirurgii, chemoterapii a radioterapii.
Chirurgický zákrok samotný má procento úmrtnosti okolo 4,4 %, v závislosti na pacientově funkci plic a dalších rizikových faktorech. Chirurgický zákrok u nemalobuněčného karcinomu plic omezený na jednu plíci do stadia IIIA. Ta je hodnocena pomocí zobrazovací metody (počítačová tomografie, pozitronová emisní tomografie). U pacienta však musí být přítomna dostatečná respirační rezerva, která dovolí plicím fungovat i po odstranění části tkáně. Procedura obsahuje resekci plic (odstranění části plicního laloku), segmentektomie (odstranění anatomického oddělení určitého plicního laloku), lobektomie (jeden lalok), bilobektomie (dva laloky) nebo pneumonektomie (celé plíce). U pacientů s adekvátní respirační rezervou je preferován výběr lobektomie, jež minimalizuje možnost místního opakování. Pokud pro ni nemá pacient dostatečně fungující plíce, může být provedena resekce plic. Radioaktivního jódu brachyterapii na okraji klínové excize může snížit opakování jako u lobektomie. Brachyterapie může omezit aktivním jódem na okrajích klínové excize možnost navrácení, jak je tomu u lobektomie. Videem asistovaná thorakoskopická operace VAT a VATS lobektomie dovolují minimální invazní zásah do karcinomu plic, jejíž výhodou je rychlejší uzdravení, kratší pobyt v nemocnici a minimalizace lékařských výdajů.
Malobuněčný typ karcinomu plic je primárně léčen chemoterapií a ozařováním, protože u chirurgie nejsou vykázány dostatečné výsledky pro přežití. Primární chemoterapie je používána u metastáz při nemalobuněčném karcinomu plic. Kombinace těchto postupů záleží na typu tumoru. Nemalobuněčný typ karcinomu plic je často léčen pomocí cisplatinu nebo carboplatinu v kombinaci s gemcitabinem, paclitaxelem, docetaxelem, etoposidem nebo vinorelbinem. U malobuněčného karcinomu plic jsou nejběžnějšími přípravky cisplatin a etoposide. Stejně tak jsou používány kombinace carboplatinu, gemcitabinu, paclitaxelu, vinorelbinu, topotecan a irinotecan. V rozvinuté fázi malobuněčného karcinomu plic může být bezpečně kombinován celecoxib s etoposidem, tato „směs“ vykazuje zlepšení stavu.
Radioterapie je často prováděna společně s chemoterapií a může být použita v léčebném postupu u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic, kteří nejsou způsobilí pro operační zákrok. Tato forma vysoce intenzivní radioterapie se nazývá radikální radioterapie. Zjemněním této techniky je hyperfrakční akcelerovaná radioterapie (CHART), u níž jsou použity vysoké dávky radiace v krátké časové periodě. U případů malobuněčného karcinomu, jenž je potencionálně léčitelný, je často doporučováno plicní ozařování společně s chemoterapií. Postupy adjuvantní thoratické radioterapie následovanou chirurgickými zásahy u nemalobuněčného karcinomu plic nejsou ještě dobře propracovány a jsou kontroverzní. Pokud existují výhody, mohou být omezeny pouze na osoby, u nichž se tumor rozšířil na mediastinální lymfatické uzliny. U obou, jak nemalobuněčného, tak malobuněčného karcinomu plic, mohou být pro kontrolu příznaků použity menší dávky záření do hrudníku (paliativní radioterapie). Na rozdíl od jiných způsobů léčby je možné poskytovat paliativní radioterapie bez potvrzení histologické diagnózy rakoviny plic. Brachyterapie (lokalizovaná radioterapie) může být použita přímo uvnitř dýchacích cest, pokud karcinom zasáhne krátkou část průdušky. Využívá se v případě, když neoperovaný karcinom plic blokuje horní cesty dýchací. Pacienti s omezeným stupněm karcinomu plic jsou obvykle vystaveni profylaktickému kraniálnímu ozáření (PCI), což je druh radioterapie mozku, použitého k omezení rizika metastáze. V nedávné době se PCI ukázalo být výhodné u těch, jež mají rozsáhlý malobuněčný karcinom plic. U pacientů, jejichž příznaky se zlepšily po absolvování chemoterapie, PCI během jednoho roku ukázal redukci kumulativního rizika mozkových metastází ze 40,4 % na 14,6 %. Radiofrekvenční ablace je v současnosti považována za hodnotnou techniku při léčbě karcinomu dýchacích cest. Je tvořena vložením malé tepelné sondy do nádoru, kde zabíjí nádorové buňky.
V posledních letech bylo ke zlepšení léčby karcinomu plic vyvinuto množství cílených molekulárních terapií. Gefitinib (Iressa) je jednou z látek, které se zacílí na tyrosinkinázu, doménu receptoru pro epidermální růstový faktor, vyjádřený v mnoha případech nemalobuněčným karcinomem plic.
Současné zdokonalování v cílení a zobrazování vedlo k vývoji extrakraniálního stereotaktického zářiče pro léčbu raných stadií karcinomu plic. U této formy ozařovací terapie jsou použity velmi vysoké dávky záření, vysílané v krátkých časových sekvencích použitím stereotaktických cílených technik. Použití je zaměřeno převážně na pacienty, jež nejsou vhodnými kandidáty pro chirurgickou operaci kvůli zdravotním komorbiditám.
V poslední době se objevují i takzvané cílené biologické přípravky – léky, které zasahují na molekulární úrovni v různých procesech buněčného dělení.
Rakovina plic alternativní léčba
Alternativní léčba má v léčbě nádorových onemocnění jistě své místo, pochopitelně je zde však několik ALE. Alternativní léčba není podložena žádnými studiemi, které by potvrzovaly její efekt, a proto ji musíme brát pouze jako podpůrnou možnost ke klasické terapii. Není sporu o tom, že může dodat lidem naději, že má minimálně placebo účinek a že již jen tím jim může v boji se zákeřnou chorobou pomoci. Na druhou stranu existují i metody alternativní medicíny, jež jsou u nádorových onemocnění vyloženě škodlivé (Breussova dieta). Podobně je velmi obtížné říci, co s organismem udělá kombinace léčivých bylin a chemoterapeutik. Nelze totiž vyloučit, že přitom dojde ke snížení (či zvýšení) účinku chemoterapie vzájemnými interakcemi mezi účinnými látkami. Podotýkám, že zvýšení účinnosti chemoterapie není žádná výhra, protože může nemocného velmi snadno usmrtit. Z těchto důvodů lze doporučit před zahájením jakéhokoli pokusu o alternativní léčbu konzultaci se zkušeným onkologem. Volba alternativní medicíny jako jediné léčebné metody u onkologického pacienta, jemuž má klasická medicína reálně stále co nabídnout, lze považovat za cosi ne nepodobné (sebe)vraždě.
Správně prováděná protirakovinná kúra:
- Kdo ji správně provádí, ztratí jen málo na váze.
- Ráno nejprve půl šálku ledvinového čaje (pít pomalu a neohřívat).
- Po 30–60 minutách 1–3 šálky teplého šalvějového čaje s třezalkou, mátou peprnou a meduňkou, pít opět pomalu po doušcích.
- Opět po 30–60 minutách polknout malý doušek směsi zeleninových šťáv, opět řádně proslinit.
- Po dalších 15–30 minutách znovu malý doušek směsi zeleninových šťáv, podle pocitu hladu.
Během dopoledne budeme potřebovat asi 10–15x doušek zeleninových šťáv. Jen tehdy, pokud máme na něj chuť z pocitu potřeby. Mezitím opět vlažný šalvějový čaj, množství záleží na nás. Všechny čaje bez cukru!
V poledne opět 1/16 litru (půl šálku) ledvinového čaje a stejně tak večer před spaním. Ledvinový čaj pijte pouze první tři týdny.
Odpoledne potřebujeme častěji malý doušek šťáv, ale nemusíme. U této kúry nebo polokúry musím důrazně připomenout, že směs zeleninové šťávy podle mého složení se musí bezpodmínečně pít ve spojení s předepsanými čaji vždy po doušcích a dobře proslinit. Nikoliv jen samotnou směs zeleninové šťávy bez čajů!
Je nutné, byl-li pacient ozařován nebo nikoli, aby po doušcích vypil také šálek pakostu (Geramium robertianum), který obsahuje trochu radia.
Užíváním těchto šťáv a čajů po doušcích nastává nucené dobré proslinění a současně způsobuje minimální zatížení pro trávicí orgány. Během této kúry se má pacient snažit být činný, i proto, aby se od své nemoci a od chuti na jídlo odreagoval. Mimo ledvinového a šalvějového čaje se mají pít dodatečně (při různých případech rakoviny) čaje, jak je dále uvedeno například při zácpě. Nastane-li během kúry zácpa, pomáháme si pitím lehkých projímadel nebo čípky. Příčinou šťávové kúry je žilní vrátnicový oběh tak povzbuzen, že mnohé z toho, co by se ve střevě dalo ještě zpracovat, je v těle téměř úplně odebráno. Z tohoto důvodu se může přihodit, že pacient nemá žádnou stolici po několik dní, a přitom ale zůstává bez potíží.
Směs zeleninové šťávy sestává z 300 g červené řepy, 100 g mrkve, 100 g bulvy celeru, 30 g černé ředkve, 1 bramboru (velikosti slepičího vejce). Vše očistit, oloupat, nastrouhat, smísit a vylisovat. Tyto směsi lisujeme přes plátěný pytlík a podobně. Vylisovanou šťávu ještě přefiltrujeme přes jemné sítko nebo plátno, případně necháme ustát, aby se usadila rozptýlená dužina, neboť tato není vhodná a byla by zbytečnou živinou pro výživu rakoviny. Rakovina totiž žije jen z pevných částic potravy, kterou přijímáme, zvláště z rostlinné nebo i živočišné bílkoviny. Pije-li pacient 42 dnů jen uvedenou šťávu a uvedené čaje, odumírá nádor, ale člověk přitom žije dál.
U rakoviny plic se pije čaj ze směsi jitrocele kopinatého nebo širokolistého, islandského mechu, lugenkrkautu, popence, divizny a koprní štětinolistého. Vše smícháme a luhujeme v horké vodě 10 minut. Pije se čím více, tím lépe. Při plicní tuberkulóze k tomu spolkneme ještě jednu čajovou lžičku semene jitrocele širokolistého s trochou čaje. V lékárnách je tato droga známá pod názvem bleší semeno.
Po 42 denní kůře se zeleninovými šťávami a čaji je nutné pomalu začít jíst málo solenou stravu, lehce stravitelnou, ještě 2– 4 týdny pít dále po doušcích denně před obědem asi 1/16 – 1/2 šálku zeleninové směsi šťáv. Abyste rychle zesílili, je potřeba užívat zesilující přípravky jako kvasnicové tablety apod.
Autor: © svevi
Foto: © Puiu