Co znamená voda na plicích
Podle kvalifikovaných odhadů a dle provedených šetření v populaci postihne pleurální výpotek během jednoho roku asi 0,32–0,5 % celé populace. Při přepočtu na 10 milionů obyvatel České republiky lze odhadovat, že za jeden rok u nás vznikne výpotek u 32–50 tisíc osob. Nejčastěji se jedná o nahromadění tekutiny v hrudníku v souvislosti s onemocněním srdce (takzvaný kardiální hydrotorax), na druhém místě se co do četnosti jedná o výpotek doprovázející nádorové, nejčastěji zhoubné (maligní) procesy, dále to jsou výpotky při zánětlivých onemocněních (takzvaný parapneumonický výpotek či hnis v hrudníku – hrudní empyém) a na čtvrtém místě jsou výpotky doprovázející a komplikující plicní embolizaci (ucpání plicních cév sraženou krví – trombem, nejčastěji z žil dolních končetin). Oproti dřívějšímu nejčastějšímu zastoupení tuberkulózních výpotků v současnosti převažují u pacientů na lůžkových odděleních výpotky nádorové a výpotky při nespecifických zánětech (netuberkulózní zánět plic).
Voda na plicích se latinsky nazývá fluidothorax. Odborný název se dále konkretizuje dle zjištěného složení tekutiny. Obsahuje-li tekutina krev, mluví se o hemothoraxu, obsahuje-li mízu (lymfu), mluví se o chylothoraxu, obsahuje-li bakterie a hnis, mluví se o pyothoraxu. Vyskytuje-li se v tekutině hodně bílkoviny, mluví se o exsudátu. Obsahuje-li tekutina bílkovin málo, hovoří se o transudátu.
Příčiny
Srdeční selhání: Pokud srdce přestává plnit svou funkci srdeční pumpy, dochází v organismu k městnání krve v cévách před srdcem, což má za následek zvýšení tlaku v těchto cévách. Krevní tekutina se pak může pod tlakem filtrovat z cév do okolí, a proto vznikají otoky, plicní edém a mimo jiné i voda na plicích. Tato tekutina je chudá na bílkoviny, nejsou v ní nádorové buňky ani bakterie.
Infekční záněty: Rozsáhlejší zápaly plic a záněty pohrudnice jsou provázeny tvorbou tekutiny v pleurální dutině. Celkové příznaky zápalu plic (horečka, kašel s vykašláváním hlenů) mohou být kvůli útlaku plíce tekutinou doplněny výraznější dušností. Tekutina obsahuje více bílkovin, bílých krvinek a při mikrobiálním vyšetření se může zjistit přítomnost bakterií.
Nádory a rakovina plic a mezoteliom (nádor pleury): Ty mohou být také příčinou vody na plicích. Nádorové buňky, jsou-li v kontaktu s pleurální dutinou, do ní mohou začít sekretovat tekutinu. Tato tekutina bývá bohatá na bílkoviny a někdy se v ní může vyskytovat krev. Při cytologickém vyšetření se mohou v tekutině objevit nádorové buňky. Cytologie ovšem není zcela spolehlivá, a proto negativní nález nádor nevylučuje.
Těžká podvýživa: Tato příčina není v naší oblasti příliš častou příčinou vody na plicích. V podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, najde se voda v břiše a voda na plicích – podvyživené děti s oteklými bříšky.
Nemoci ledvin: Některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí. Nastává pak podobný stav jako u těžké podvýživy.
Azbestóza: Tato nemoc je způsobena krystalky azbestu. Tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem má vztah ke vzniku zhoubného nádoru mezoteliomu.
Úraz hrudníku: Při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév tekutina obsahuje červené krvinky (hemothorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylothorax).
Příznaky
Samotná přítomnost tekutiny okolo plíce se nemusí projevovat nijak a může být náhodným nálezem. Jinak se voda na plicích projevuje celkem logicky tím, že plíce je tekutinou stlačována a při nádechu se nemůže plicní tkáň rozepínat. Člověk začne trpět dušností a může být drážděn ke kašli. Další příznaky se vyskytují dle konkrétní příčiny stavu.
Prognóza
Prognóza je závislá na příčině onemocnění. Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření, poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde jsou viditelné hladinky tekutiny. Nejpřesnější dostupné vyšetření je nicméně ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny, a radiolog navíc může označit vhodná místa k jejímu vypuštění.
Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Tekutina se odstraňuje nejlépe tak, že se pacient pošle na ultrazvuk hrudníku, kde na jeho záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst se vbodne jehla napojená na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho se tímto zákrokem získají vzorky tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení volit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
Voda na plicích po bypassu
Voda na plicích po bypassu se může objevit jako komplikace, a to v podobě srdečního selhání. Vzniklá dušnost je následkem toho, že srdce nezvládá pumpovat krev do celého těla. Krev se potom hromadí v různých částech těla. Tekutina může prosáknout i do plic a zůstávat v nich. Plíce jsou složitý orgán, který odvádí oxid uhličitý a vyměňuje ho za kyslík. Pokud se v nich hromadí tekutina, pracuje se jim mnohem hůře. A právě to je důvodem, proč lidé se srdečním selháním trpí dušností. Vleže se dušnost může zhoršovat, protože se tekutina rozšíří po povrchu plic (představte si tekutinu v láhvi, když láhev stojí, a jak se tekutina rozšíří, když láhev položíte do vodorovné polohy).
Doporučení:
- Pokud pozorujete dušnost pouze při cvičení, pak se naučte rozpoznat začátek příznaků a přestaňte cvičit, jakmile ucítíte první náznaky. Pravidelné cvičení zlepšuje výkonnost srdce, ale je dobré najít si takovou úroveň aktivity, kterou dokážete bez problémů zvládnout.
- Promluvte si se svým lékařem a společně najděte takovou aktivitu, která pro vás bude vhodná. Obecně jsou pro oběh krve mnohem lepší pohybová cvičení (mírná jízda na kole, chůze, plavání) než cvičení na budování síly (posilování, kliky).
- Pokud nemůžete popadnout dech při běžných aktivitách, jako je chůze do schodů nebo sprchování, promluvte si se svým lékařem o cvičeních, která vám pomohou dýchat, nebo o tom, zda vaše léčba funguje správně. Pokud jsou pro vás každodenní aktivity obtížné, požádejte o pomoc svého pečovatele nebo rodinu. Tím, že budete moci pokračovat v běžných aktivitách, podpoříte pocit, že máte svůj život pod kontrolou.
- Pokud se zadýcháváte při odpočinku, poraďte se s lékařem. Pravděpodobně bude nutné upravit váš léčebný režim.
- Pokud se zadýcháváte vleže, zkuste si pomoci několika polštáři, abyste leželi ve vzpřímenější poloze.
Voda na plicích při zápalu plic
Situace kolem zápalu plic není vůbec jednoduchá, tímto názvem se totiž laicky označují v podstatě všechny záněty plicní tkáně. Těch ovšem existuje několik druhů, které se liší svými původci i průběhem. Toto onemocnění mohou způsobit bakterie, viry i plísně. A i když se většina lidí domnívá, že zápal plic může dostat pouze tehdy, když jim nakažený člověk kašle z deseti centimetrů do obličeje, tak se mýlí, existují i neinfekční formy.
Pokud je onemocnění způsobeno bakteriemi nebo viry, tak jakmile se jeho původci dostanou do plic, začnou se obrovskou rychlostí množit. Imunitní systém následně vyhlásí poplach a snaží se vetřelců zbavit. Stejná situace vzniká i u vdechnutí cizích předmětů (například prachu nebo obsahu žaludku), kdy se organismus zoufale snaží, aby cizorodý předmět zmizel. Výsledkem je zánět, který postihne plicní sklípky. Ty jsou za normálních okolností naplněné vzduchem, v důsledku zánětu se začnou plnit tekutinou a hnisem. Tento obsah brání vstupu kyslíku do organismu, a protože je na kyslíku každá buňka životně závislá, tělo propadne panice a snaží se plicní sklípky co nejrychleji očistit. To je také příčinou záchvatů kašle, které mají tekutinu a hnis vypudit. Zároveň se objeví horečka, která je doprovodným symptomem boje organismu s infekcí, a problémy s dýcháním, protože plicní sklípky nemohou odvádět svou práci.
První příznaky zápalu plic můžete typicky očekávat jeden až tři dny poté, co se nakazíte, ale v některých případech může trvat i týden, než se infekce rozvine do plné šířky. Jak dlouho se budete trápit, to záleží na mnoha faktorech. U starších lidí a dětí je průběh onemocnění většinou složitější a častější jsou i komplikace.
Virové záněty jsou obvykle méně závažné než bakteriální. Podstatný je samozřejmě váš individuální imunitní systém i to, kdy se odhodláte k návštěvě lékaře, protože čím dřív se zápal plic začne léčit, tím je to snadnější. Každopádně počítejte s tím, že z běžného provozu budete vyřazeni minimálně na dva až tři týdny.
Pokud by se varovné signály ignorovaly a nenastoupila by adekvátní léčba, tekutina s hnisem by zaplňovala stále víc plicních sklípků, čímž by selhávalo zásobování životně důležitých orgánů kyslíkem. Zároveň by infekce pravděpodobně pronikla do krevního řečiště a rozšířila se tak po celém těle. To, co by se původně jevilo jako běžná podzimní viróza, by tak v konečném důsledku mohlo člověka i zabít.
Bylinky na vodu na plicích
Bylinkové čaje si lidé vaří odnepaměti. Aby však měly ty správné účinky, je třeba k jednotlivým bylinkám a jejich kombinacím přistupovat obezřetně. Hlavním „luhovadlem“ při přípravě čajů je pochopitelně voda, ta z bylinek vytáhne účinné látky. Je však třeba dbát na její správnou teplotu i délku luhování.
Obecně platí, že květy léčivek se zalévají vodou do 80 °C a nechají se luhovat 10 minut. Semena, kořeny nebo plody by se měly 3–5 minut povařit. Bylinky s vysokým obsahem slizových látek, jako třeba sléz, se naopak pouze macerují – máčejí ve studené vodě. Některé bylinky je možné používat celoročně (například jitrocel kopinatý, lípa srdčitá, černý), jiné (například kopřiva) mohou mít při dlouhodobém užívání naopak negativní účinky.
Bylinky na plíce
Kopřiva: Schopnost kopřivy pročišťovat krev lze využít i při plicních onemocněních. Jednu vrchovatou čajovou lžičku kopřivy přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a po doušcích pijte dva až čtyři šálky čaje denně.
Přeslička rolní: Vypijte denně ráno a večer po šálku přesličkového čaje. Jednu vrchovatou čajovou lžičku přesličky přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a pijte po doušcích.
Puškvorec obecný: Během dne žvýkejte puškvorcový kořen. Hořkost zapijte malým množstvím čaje z řebříčku, zbytek kořene vyplivněte.
Rdesno ptačí: Jednu vrchovatou čajovou lžičku rdesna ptačího přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a po doušcích pijte dva šálky čaje denně.
Řebříček obecný: Jednu vrchovatou čajovou lžičku řebříčku přelijte šálkem vařící vody, nechte odstát, přeceďte a pijte po doušcích. Denně vypijte čtyři šálky řebříčkového čaje.
Sirup z podbělu léčivého: Denně užívejte jednu čajovou lžičku čistého sirupu anebo jej používejte na slazení bylinkového čaje.
Zábal z přesličky rolní: Na noc doporučujeme přiložit na hrudník parní zábal z přesličky rolní. Dvě vrchovaté hrsti přesličky vložte do síta zavěšeného nad nádobou s vroucí vodou. Stoupajícími párami se přeslička nahřeje. Obsah síta vysypte na čisté lněné plátno a přiložte na plíce. Parní zábal z přesličky potom převažte teplým šátkem. Nechte působit celou noc.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Guide