Příčiny žaludečních vředů
Vřed obvykle vzniká z nerovnováhy mezi faktory, které chrání žaludeční sliznici, a faktory, které sliznici poškozují. Mezi škodlivé faktory patří například přebytek žaludeční kyseliny a chronický zánět. Ochrannými faktory jsou dostatečný krevní průtok a tvorba kyseliny odolné k vrstvám hlenu. Nejčastější příčinou vzniku vředu je zánět žaludku (gastritida) způsobený bakterií Helicobacter pylori. Bakterie je schopna množit se v kyselém prostředí žaludku a vede k chronickému zánětu. Méně obvyklé příčiny zahrnují dlouhodobé užívání některých léků nebo jiných látek, které snižují tvorbu vrstvy ochranného hlenu v žaludku:
- Chronická medikace (aspirin, diklofenak) zvyšuje riziko rakoviny čtvrtého stádia.
- Glukokortikoidy v kombinaci – tyto léky zvyšují riziko na šestnáctinásobek normální populace.
- Kouření podporuje tvorbu žaludečních vředů – zvyšuje sekreci žaludeční kyseliny.
- Alkohol může vést k povrchovému slizničnímu zánětu.
- Mezi méně časté příčiny patří hyperparatyreóza.
Také je prokázána genetická predispozice a zvýšení výskytu u lidí s krevní skupinou AB0.
Epidemiologie a klasifikace žaludečních vředů
Žaludeční vředy jsou běžným stavem. Pravděpodobnost výskytu duodenálních vředů je trojnásobná. Muži jsou postiženi třikrát častěji duodenálními vředy než ženy. Výskyt žaludečních vředů je rovnoměrně rozložen mezi obě pohlaví. Obě nemoci jsou častější po čtyřicítce.
Lokalizace žaludečního vředu
Chronický žaludeční vřed je v oblasti výstelky žaludku nebo dvanáctníku, které jsou poškozeny žaludeční kyselinou. V poslední době se za příčinu považuje výskyt bakterie, která může žít v žaludku a jmenuje se Helicobacter pylori.
Histologie
Na první pohled vypadá žaludeční vřed jako kulatý defekt s plochým okrajem. Starší vředy mají na okraji často zvýšenou, zjizvenou tkáň. Po zhojení vředu se objevuje vysoce vaskularizační červená jizva. Tato jizva postupně přechází ve vláknitou bílou jizvu. Histologicky jde o fibrinoidní nekrózu. V rané fázi hojení vředu je charakteristická jeho stratifikace. V průběhu hojení rostou jeho okraje. Může trvat několik let, než se obnoví původní žaludeční žlázy v místě vředu. Častá je metaplazie vředu, kdy se slučují vrstvy žaludeční stěny a žaludeční povrchové tkáně, což může vést k pohybovým poruchám žaludku. Vředy na dvanácterníku vykazují podobné vrstvení jako žaludeční vředy. V Brunnerových žlázách se obvykle objevují rýhy nebo hyperplasticida.
Klinické příznaky vředů v žaludku
Žaludeční a dvanáctníkové vředy způsobují bodavou bolest břicha v epigastriu - žaludeční křeče. Žaludeční vřed se často projevuje zvýšenou nebo přetrvávající bolestí po jídle. Bolest způsobená vředy se často snižuje požitím jídla. Může se objevit nevolnost nebo přetrvávající zvracení. Vředy mohou zmizet téměř bez příznaků, zejména při užívání léků, které snižují pocit bolesti. Existuje přibližně jedna třetina pacientů se symptomatickou komplikací vředů.
Diagnóza žaludečního vředu
Spolehlivá diagnóza je možná jen pomocí horní endoskopie s odebráním tkáňových vzorků. Tyto vzorky se používají k vyloučení žaludečního karcinomu, který pouhým okem nelze odlišit od žaludečního vředu. Může být vidět jen pod mikroskopem. Gastroskopie zahrnuje odebrání vzorku z dvanáctníku. Během vyšetření může nastat mírné krvácení. V některých případech se při diagnóze používají dechové zkoušky nebo testy na antigeny ve stolici. Vyloučení rakoviny v tomto případě není možné. Při diagnóze duodenálního vředu se nahrazuje dechová zkouška zkouškou tkání. Úspěch léčby by měl být kolem čtyř až šesti týdnů po iniciální diagnóze znovu zkontrolován pomocí gastroskopie s biopsií.
Možné komplikace
Asi u jedné třetiny pacientů trpících vředy se vyskytují komplikace. Přibližně jedna pětina pacientů může trpět akutním nebo chronickým krvácením z vředu. Krvácení lze rozpoznat z přítomnosti krve ve zvratkách. Akutní vřed může krvácet rychleji, je tedy život ohrožující a vyžaduje okamžitou gastroskopii s cílem hemostáze. Nebo vřed může vést k průlomu žaludeční stěny do dutiny břišní. Náhlá bolest břicha může být znamením zhoršení vředu. Důkazy o ložisku pak poskytuje radiografie. Pokud dojde k perforaci (protržení), je nutná okamžitá operace. Následnými komplikacemi může být zúžení, nebo naopak rozšíření žaludeční zásuvky. Zúžení lze rozpoznat podle špatného trávení, hubnutí a zvracení. Rozšíření zas způsobuje přelévání žluče a pankreatické sekrece do žaludku, což může vést k chronickým zánětům žaludku. Podobně degenerují i karcinomy žaludku.
Léčba žaludečních vředů
Léky na vředy
Pokud je zjištěn vřed v žaludku nebo dvanáctníku, jsou bakterie ničeny léky. K léčbě tohoto typu se používají antibiotika v kombinaci s inhibitory protonové pumpy, které se podávají po dobu jednoho týdne. Léky by měly být užívány před každým jídlem. Kontrola úspěšnosti léčby by měla být provedena nejdříve za čtyři týdny po ukončení léčby, protože inhibitory protonové pumpy inhibují růst bakterií a mohou vést k falešným negativním výsledkům.
Chirurgická léčba žaludečních vředů
Chirurgická léčba je nutná pouze při komplikacích a nemůže být provedena pomocí gastroskopie. Provádí se v případech krvácení v horní části endoskopie, průlomu v dutině břišní a zúžení zásuvky žaludku. U těžkého krvácení obvykle stačí sešití vředu. Je-li vřed perforován, řez a šití se zaměřují na zbývající stěnu žaludku.
Prevence před vznikem žaludečních vředů
Obecný test populace na Helicobakterie se nedoporučuje. Při podávání léků, které zvyšují riziko vředů, je doporučena simultánní, trvalá preventivní léčba pomocí inhibitorů protonové pumpy. Také se provádí profylaxe vředu u kriticky nemocných pacientů. Vyhýbání se stresu a ukončení kouření snižuje riziko tvorby vředu.
Autor: © Jakub Vinš
Foto: © Ed Uthman, MD